Za ten rok se toho v tomhle věku stihne! Malý člověk roste, ale padaj mu u toho zuby, padá poprvé na lyžích a bez pomůcek do bazénu. Spí taky konečně 100% ve svojí posteli, nebojí se jezdit na velkém tobogánu, hladit delfíny ani šnorchlovat v moři se žraloky a želvami. Ta dnešní mládež!

Miluje dobrůtky, krásně maluje (na papíry, na lidi už je to horší), ráda pomáhá při vaření, na gymnastiku by chodila nejradši každý den a z bazénu ji taky prakticky nejde dostat. Nejdýl ze všech spí!

Začala číst a psát, tím líp, čím míň jsme se jí stíhali věnovat. Takže jsme zase jen dalším důkazem toho, že třetí děti jsou samorosti :).

Míry a váhy:

• 112,5 cm a 16,4 kg
• minus 2 baby zuby

[Cist dal →]

Se svou češtinou, pravda, daleko v kraji nedojde. Ale chytrá je jak rádio! Zojinka je naše umělkyně – pořád něco kreslí, tempery uklízím dvakrát denně (taky je to všude na židlích a zdech) anebo zpívá a tancuje. To provádí i u usínání a Thea z toho může trefit šlak :).

Má ráda děti a ještě radši je venku. Na hřišti, v bazénu nebo na odrážedle. Velmi ráda pomáhá při vaření a pečení, vrcholem blaha je, když se pak může hrabat ve zbylé mouce. Dokud to ale nedělá sama od sebe (jako Sára) a nerozklepává do toho na gauči vajíčka (jako Theo), tak v rodičovských pokrocích jasně vítězíme!

[Cist dal →]

Do bazénu a s tátou do krámu sice většinu tohohle půlroku nesměla, ale jinak jí k absolutní spokojenosti mnoho nescházelo. Každý víkend na pláži, každé odpoledne v sociální bublině se sousedy, online classes s princeznama, kočky, modelína, lego, minecraft, dohadování se se sourozencema … a další týden byl pryč. A zas se o fous přiblížilo léto v Česku. Malý děti jsou odolný a žijou si to svoje i v tak nepodnětném prostředí jako je pandemie.

[Cist dal →]

Zrovna v tomhle prvním narozeninovém videu to nejde moc slyšet (mám na to vždycky jen jeden pokus!), ale Zojinka už krásně mluví, normálně ani nešišlá :-D, umí popisovat všelijaké složitosti a detaily a hlavně už si leccos dokáže vyjednat místo ječení. I vtípky po nás hází, divoženka.

Většinou je první, kdo vstává! Ale sedne si k minecraftu a nabere si snídani, případně si vytáhne z postele Sáru a provozují to spolu. Samozřejmě lze namítnout, že by si měly hrát spíš nějak smysluplněji, ale takhle si to v jarní karanténě sedlo a rána máme díky tomu vlastně úplně v klídku.

Ze všech dětí je asi nejvíc vybíravá v jídle, jí jenom pár polívek, pečený květák, řízečky, bramborovou kaši a pizzu, tím to asi končí. Docpává se ovocem a zeleninou, případně nějakým sendvičem a jogurtem, ale není to prostě žádná sláva.

Miluje nosit šaty a kostýmy, ani do pyžama ji nedostaneme. Taky by měl být outfit ideálně růžový, eventuelně blyštivý nebo aspoň s jednorožcem nebo vílou :). Naštěstí se v dnešní době prakticky ani nic jiného pro holčičky nevyrábí.

Kdykoliv je ochotná vyrazit na nákup anebo na koloběžku. Zato z odrážedla má panickou hrůzu. Mně to ale vlastně může být jedno, za jakým vozidlem peláším.

[Cist dal →]

Jestli chcete potkat nejspokojenější batole, vyklopte Zojinku na pláži, vražte jí do ruky čokoládu nebo nanuka a máte to! Doma lze téhož dosáhnout s moukou, ideálně když se nikdo nedívá. Tam to ale vlny samy neuklidí a máma se u toho tak blaženě neusmívá :).

Ty škody, to je něco. Kam nedosáhne, tam si dotáhne stoličku. Fixky, makeup, tempery, to nejlíp zamkout na 20 západů, protože jinak je z toho vmžiku někde chemicko-fyzickální experiment.

Miluje všechny kočky světa, ale ty naše (co se od ní nechají chytit) rozhodně nejvíc. Tahá je jak kočka koťata, vždycky je někomu vrazí do náruče a “you can have her with me”. To ne že by blahosklonně sdílela, ale už teď se jí do klína moc nevejdou :). S Marvinem teď, dvouletým Lenčiným kocourem, je to ještě komičtější.

Je mlsná a po Theovi strašně vybíravá. Ale když už něco má ráda, tak fest. Pizza, zelená polívka (hráškovou) a mlíko jsou její největší srdcovky.

[Cist dal →]

Je v tom trošku zmatek, v tom se asi shodnem. Americké školy v Kataru končí (online) školní rok tento týden, anglické školy čeká týden volna a (online) škola ještě 4 týdny, ostatní školy mohou skončit, jakmile doklepou schválené učivo! Školáci v Česku se vracejí do lavic, někteří ne a někteří už tam jsou a kdoví, jak to vlastně dopadne.

Takže ačkoliv dneska do školy prakticky nikdo nechodí, nějak i tomu (zatím) nejdivnějšímu školnímu roku musíme vyhlásit konec. A až na tohle závěrečné fiasko byl jinak docela fajn, ne?

[Cist dal →]

Na jaře jsme se znovu zapojili do naší komunitní školy, jak by se dala nazvat naše pravidelná pondělní setkání nad aktivitami pro domškoláky v Kataru. Máme classes pro “littles” (3-5 let), “youngers” (5-8), “middles” (9-12) a “olders” (12+). Bývalo jich, co aspoň já pamatuji, kolem 200, letos jsme jich ale měli už jen něco k devadesátce.

Každé dítě si z několika možností zvolí 1. kurz (od 9.45) a 2. kurz (11), a do těch pak pravidelně chodí. V nabídce není žádná gramatika a matika, tyhle akademické věci se učí každý sám svým tempem a způsobem. My dáváme prostor spíš různým zajímavým až niche oborům – dlouhodobě nejpopulárnější jsou různé experimenty, vaření, art a tělocviky. Samozřejmě někdy se udělá kurz spíš pekařský, jindy na mezinárodní kuchyni. Výtvarka je jednou spíš vyrábění a příště třeba vypalování do dřeva. Je to vlastně fuk. Sejdou se tam vždycky děti, které to baví a mají o to zájem – už to samotné je jasný předpoklad, že to bude mít úspěch.

[Cist dal →]