Na Inland Sea jsme nebyli snad roky, takže dětí za tu dobu geometricky přibylo, nikdo už nespí venku a málokdo ve stanu, minimalisticky se negriluje (ale tak taky), ale vaří se k tomu zelňačka a ráno vajíčka na pánvičce. Ke kávičce. Ale jinak podstata je stejná a bylo to zase fajn :).

[Cist dal →]

Teta Lenka sice plánovala, že přijede na svém opálení pracovat už v dubnu nebo květnu, ale nějak jí to s novou prací vyšlo až teď. Přibalila si plavky, opalovací krém, štangli salámu, možná jednu sukni, babičku Haničku a vyrazily.

A plác sebou do písku!

[Cist dal →]

Nedaj. Opravdu žádná hranatá medaile z Halového mistrovství světa v atletice 2010 z Dohy do Čech neputovala. Viděli jsme skoro všechny závody, krom pár posledních, kde arabský smysl pro organizaci opět zvítězil nad zdravým rozumem.

Šebrle se trápil a nadával na vymraženou halu, Svoboda Američany ani Kubánce nepředběhl, výškařka Straková stěží zdolala základní výšku a Jakub Holuša se fantasticky prosprintoval na 2. místo, akorát že jenom v kvalifikaci. Asi jsme málo fandili, nebo co?

Pochodeň ve “Sport City”

Aspire Dome, největší indoorová hala tohoto typu na světě

[Cist dal →]

A ještě sem vpašuju jeden příspěvek objasňující mj. časovou mezeru ve vyprávění o Japonsku. Totiž minulý týden se k nám konečně přijela ohřát mamka! Zkoušela myslím to teplo i pytlovat, což jako nápad není špatné, ale neprošlo to přes celnici.

Za týden až 10 dní se tady dá vidět skoro všechno, co není závislé na štěstí nebo velké organizaci… takže jsme byli na noc na Inland Sea, podívali se na Perlu i do nejlepších mallů ve městě, pochutnali si v našich oblíbených restauracích, louhovali se ve sladké i slané vodě, placatili se na slunci (já teda ve stínu, přiznávám se), smlouvali na souku, okukovali velbloudy i honící se pštrosy a zkoukli i to málo z historie, co tady máme. Bylo to moc fajn! Stejně si ale myslím, že už máme dávno šeredně pokroucenou představu o tom, jestli a co je tu vůbec hezké nebo nedej bože zajímavé…

Jak už jsem asi zmiňovala dříve, trvalo mi možná rok a půl až dva roky naučit se to tady opravdu mít ráda. Dneska už vím, že se mi bude těžko odjíždět, hlavně díky přátelům, na které ve “standardních” podmínkách prostě nenarazíte.

Každopádně děkujeme za  návštěvu :-).

Jakto, že nejste opálení a kdy se vrátíte … to je furt dokolečka :).

[Cist dal →]

Trvalo to síce dlhšie ako niektorým ďalším vymoženostiam, ale vývoj sa predsa len nedá zastaviť. Katar sa zaradil medzi valnú časť civilizovaného sveta a uznal výsostné postavenie Česka v oblasti, ktorá ho preslávila. Udalosť asi nezmení výrazne život v Doha. A pravdepodobne sa jej nedostane ani významného miesta v médiách (samozrejme s výnimkou všetkých českých, slovenských a čiastočne niektorých oboznámených britských a australských blogovacích stránok). Takže TADÁÁÁÁÁ

Slivovica to síce nie je, ale určite krok sľubným smerom.

Hold bolo teda možné oslávaiť končiaci movember odpovedajúcim spôsobom. K tomu ale podrobnosti po oficiálnom hlasovaní. Zatiaľ stále nie je známy víťaz aj keď všetkým samozrejmé, že som to ja.

Šest dní v Kataru udělá lepší job než tisíc slov. Ivanově mamce a tetě Gabice (která dostala tuhle dovolenku jako lehce obskurní dárek k narozeninám) jsme rádi ukázali většinu pamětihodností, lidi, kamarády, kočky a dělníky, WTA tour, dopravu, písek, moře, pevnosti, souky i moderní obchoďáky a prostě všechno, co k téhle zemi patří. A to navíc s mohutným přídechem každodennosti, který z turistického hlediska jen tak neochutnáte.

Děkujeme za návštěvu!

Celá výprava je nyní na cestě za krásami Ománu. Šťastnou cestu!

A ještě pár foteček dále.

[Cist dal →]