Kde je Sára?

Kde asi. Na velkým stole. Buď na něm sedí, to v nejlepším případě, ale spíš na něm stojí, anebo rovnou běží na druhou stranu. Kterej amatér chodí po zemi, že. Překvapivě je celkem šikovná.

Začíná víc rozumět – podej, dej to tam, pusinku, jak jsi vysoká, zatleskej… takový ty drezůrový základy :-D.

Šíleně, ale šíleně krámuje. Z jednoho bordelisty máme najednou dva a 200x můžeme něco uklidit, není to za 20 minut poznat. A ono se to ani uklízet nevyplácí, protože pokud si s tim madam zrovna chce hrát (nebo k tomu zaujme jakýkoli postoj zájmu), tak vás čeká už ale vopravdickej hysteráček. O Sárunce prostě nejde nevědět :-).

[Cist dal →]

Skládá do sebe megablocksy. Vyleze na jídelní židli. Navlíká si ponožky a boty. Lehá si na plenku. Strká si sluchátka do uší. Smetáčkem nametá věci na lopatku. Všechno okouká a okamžitě okopíruje!

Spí 2x denně, ale je čím dál těžší ji uspat! Obzvlášť doma – většinou ji musím unosit, ale dá se konečně i uvozit v kočárku nebo v autě, když je dostatečně načatá. Žádné časování na ni neplatí a ještě 10 sekund před vytuhnutím je schopná se postavit a přeběhnout přes postel. Pak lehne a najednou spí, nezmar :). Ví, co chce, a jde si tvrdě za tím.

[Cist dal →]

Chodí, běhá, na všechno vyleze. Všechno vykrámuje a pak sní, roztrhá, rozbije, vyhodí do záchodu – no prostě každému předmětu přiměřený trest :-D. Kromě koše a malých židliček jsme zrušili taky Theuškovu rostoucí židli a nainstalovali zamykací mechanismy na mnohem víc skříněk než za Theuškových časů.

Když něco nejde podle jejích představ, stále si ráda a s gustem zaječí. Taky piští v tónině bohužel hraničně slyšitelné lidským uchem.

A je strašně šikovná, všechno okouká! Třeba si sama vytáhne boty a snaží se je obout, jablko v pohodě okusuje vcelku, zkouší dávat dohromady kostky dupla a tuhle dopravila DVDčko do playstation. Maxíkovi vylezla na kolo opřené o svůj stojánek. Strašnej nezmar :).

Miluje hru s vodou, a tak doufám, že si i v bazénu těch několik posledních týdnů před létem užije.

[Cist dal →]

Dala si na čas, dobré dva měsíce sbírala odvahu (a sílu, rovnováhu) a v březnu už to nemohla vydržet a vyrazila do světa.

A má na to samozřejmě parťáka!

Dort, dárek a kytička…

[Cist dal →]

Už několikrát jsem chtěla napsat, že chodí. Jenže u ní se to těžko pozná, ne jako Theo, co přešel na první zátah celý obývák a na čtyři už se nevrátil. Sára ujde tři kroky. Pak třeba osm deset. Pak se rozeběhne, plácne sebou a dalších 10 minut leze po čtyřech. Ale zase se zvedne, stojí, dumá a udělá čtyři kroky ke stolu. Takže chodí, ale důkladně si rozmejšlí, kdy tuto dovednost trénovat a už vůbec pak předvést v celé své parádě. Což je dobře, ačkoli s její náturou neskonale překvapivé. Něco, do čeho se nevrhá… no existuje vůbec něco jiného?

Umí do sebe skládat mističky. Nebo podat člověku věc do ruky, kdy mu nejdřív rozevře dlaň. Vehementně ukazuje nově příchozím, co má v ruce. Kam nevyleze, donese si nějaký “schůdek”. Takové ty drobnosti, co dávají nahlédnout, jak jí to v té blonďaté hlavičce začíná všechno šrotovat.

Takže všechno nejlepší, kozule! Dáváš nám zabrat, všude je tě plno, ale i tak seš naše nejúžasnější holčička.

[Cist dal →]

Tak ještě nechodí :). Obchází nábytek, jako chodítko využije naprosto cokoliv, obstojně stojí a dalo by se říct, že i obětuje dva tři kroky k nějakému záchytnému bodu. Ale jinak je to ještě stále práce pro všechny čtyři končetiny. Vlastně dobře, že si to taky odbude v téhle neblátivé zemi, co?

[Cist dal →]