Tak tohle krásné, hodné a klidné dítě je naše Zojinka!

Je to báječné i osvěžující mít doma zase to miminko. Navíc! Zojka prakticky vůbec nepláče. Nekroutí se. Spí skrz domácí bitky i celkový cirkus. Nevadí jí jezdit autem. Ostatně ani být pořád pusinkovaná a “teď ji dej mně!” a “a teď mně!”-ovaná. Zapadla k nám hezky, všichni ji milujou, jako by tu byla odjakživa.

Život je pomalejší, snažíme se, aby za námi tolik nevlála. Už víc chápu, že nám nic neuteče, když nepůjdeme na každý playdate a každé hřiště. Všechno bude, teď se chvíli můžeme přizpůsobit jejímu tempu. A samozřejmě, že máme doma díky tomu často rozjívené děti, rámus, bordel, cestou z kroužku jíme fastfood v autě, koukáme klidně půl dne na pohádky… tak zvaná idylka může prostě vypadat dost různě x-).

A jaký byl její první měsíc?

[Cist dal →]

Ani dva a půl, ani tři, prostě přesně mezi :). A je to s ní sííííla.

Je to hrozná hérečka. Ale hrozná! Protočí oči v sloup, zakryje si oči a prohlásí: “Tss. Seš b-bej.” (jak ji Theuška pohotově naučil) a na vyčítavý pohled: “Ale já potichu žekla.” . Nebo “Kde je taťka?” – Taťka tu teď není, šel běhat. – “Tss. Jsem žikala dvak-át, že ci VO-DU!” a u toho gestikuluje rukama svůj nesouhlas a dere se z postele si tu vodu vobstarat sama. Já z ní padám. Často ovšem směrem blázinec.

Tohle zkouší často. “Maminkooooo…” a když maminka nedovolí, tak hned utiká a “tatinkuuuuu”? Načež se dokáže prakticky na místě rozplakat, že není po jejím, hlavně čím větší blbost, tím víc. A pak zase přestat, když zjistí, že by mohla zkusit usilovat zas o něco jiného – třeba že tu pěnu do koupele by teda vlastně zase chtěla pryč.

A taky SAMA. To snad ani tak moc neříká, jako rovnou koná. Třeba ji Ivan nemohl jedno odpoledne, kdy jsem někam odjela, doma najít. Pootevřené vstupní dveře ale daly tušit, a tak vyběhl na ulici, ale tam nikde nikdo. Kam se tak mohla vypravit? Do krámu? Jo, potkali se cestou zpět, kdy si odtamtud nesla pomerančový džus. Takže důsledně zamykáme. Teda důsledně – to až od dalšího podobného pokusu, kdy mi stihla sjet jen výtahem do přízemí.

A pak vytasí to svoje “Mam tě láda, tatinku” a “Miluju tě, maminko” a je hotovo.

No po kom to dítě je :-D. (Já tušim).

[Cist dal →]

Pořád mluví! Česky výborně, anglicky na svůj věk spíš podprůměrně, což ho ale rozhodně nezastaví :). Přes léto překvapivě skoro nic nezapomněl, už druhý den po návratu si čile povídal s chlapečkem na vedlejší značce a vyrušoval na playballu :-D.

Líbí se mi, že zapojuje Sáru do hry, i když ji přitom nešetří ani fyzicky ani kritikou jejích dovedností :o). Ona se ale zas nedá, takže jsou z toho každodenní bitky a dohadovačky, je to nekonečné, ale k sourozenectví to tak nějak patří, že. Lepší, než aby ji v zájmu klidu ignoroval. Jinak samozřejmě na výzvy nemlátit se (ani jeden koneckonců) moc nereaguje, vzdoruje a někdy fakt šíleně divočí. Energie má prostě na rozdávání a skoro úměrně platí, že čím víc přes den vydá, tím víc jí má.

“Ježíšek dohlíží víc na děti než na dospělý…”
– Proč myslíš?
“Dospělí vědí, jak být hodný…”
– A děti to nevědí?
“Vědí, ale jsou rozdováděný.”

Logika neprůstřelná.

Už někdy na jaře začal dost vypouštět jídlo – nic mu nechutnalo, ničeho nesnědl moc. Prostě takové to období “jí suchou rýži”. A jako každé takové období, trvá přesně tak dlouho, kdy už mají i ti směrem k jídlu velmi relaxovaní rodiče začínají mít pocit, že už je to trochu moc. Takže poslední dobou zase jí :-)) – čím dál rozmanitější jídla, přidává si a dokonce občas i ochutnává nová.

V létě taky absolvovat u české doktorky 5letou prohlídku a test školní připravenosti – v tomto směru všechno na výbornou. Závěr byl, že pořád mluví :-D, je aktivní, bystrý, dobře vidí i slyší, za rok může v klidu nastoupit.

A co ještě?

[Cist dal →]

Je to krásné, je to tvrdohlavé a je to celé naše. Co je to?

Nebo. Běhá to po domě s nůžkami a padají za tím blonďaté trsy vlasů. Co je to?

Nebo. Piští to na hranici slyšitelnosti – radostí, zlostí i jen tak z legrace. Co je to? Moje nervy :-).

[Cist dal →]

“Sama! Sama” myslím přišlo trošku později než u Theušky, za to je stokrát urputnější! Kromě šílených katastrof to taky přináší rychlý náběh schopností, takže si sama vybere oblečení, oblíkne se, vyndá si stavebnici, fixy. Nebo si ostříhá vlasy.

Denní spaní se kompletně rozházelo – buď nespí vůbec, což přináší obtížná odpoledne, ale rychlé večery; anebo odpadne pozdě odpoledne, což přináší dloooouhé večery. Taky tu nedávno strašila opravdu do půlnoci. Jinak ale tu noc prospí už většinou celou a už nějakou dobu nevstává před pátou, takže vlastně pohoda!

[Cist dal →]

Před dvěma týdny jsme dětem udělali společnou oslavu a od té doby máme doma přiznaného pětileťáčka, už se ani neopravuje :). A jakej je to super kluk?

Hodně se zlepšil v angličtině, anebo se možná jen konečně rozmluvil, takže je to podstatně líp poznat. Přepíná si, jak se mu to zrovna hodí a už si až tak nestěžuje, když je nějaká pohádka anglicky. Znatelně chytá nová slova a sám se lámaně snaží mezi dětmi INICIOVAT hru nebo se hlásí trenérce na odpověď. Asi se ten jeho nekončící monolog nedal v hlavě udržet a muselo to ven x-).

Učí se plavat, asi byste se divili, ale nejjednodušším stylem na učení je znak. Děti se nejdříve učí splývat na zádech, pak se naučí obejmout u toho destičku a kopat, no a nakonec jim tu destičku odeberou a přidají se aspoň tak nějak ruce a voilá. No ale ještě to bude chvíli trvat. Theušku to ve vodě baví a učitelky jsou velmi entuziastické, takže tam chodí opravdu rád. Jako ostatně na všechny pohybové aktivity.

Začíná kreslit (víceméně už asi definitivně levou rukou), stavět malé lego (duplo skoro úplně přeskočil) a hlavně hrát imaginativní hry! Stačí k tomu pár papírových postaviček a už jedeme. “Dneska bude mít Gekko narozeniny a poprvé se setká s Optimusem Prime.” (To je transformer. To je taková hračka, co se přestaví z robota na auto. To je jedno.) A zítra zase jiný scénář. Zmenšovací paprsek. Vše polykací žvýkačka. Silové pole. Neviditelnej.

A taky roste emocionálně – je kreativní, vyjadřuje lásku, snaží se pracovat se vztekem, umí se pochválit, ale taky vzdoruje, neposlechne, odmlouvá… tyhlety “pubertální” dovednosti. Chce to věnovat mu opravdu pozornost, držet pevně hranice, dodávat nepřerušovaný tok programu a jídla nenápadně manipulujíce k nedetekovatelnému odpočinku :-D. Easy!

[Cist dal →]

Dvouletá holčička!

[Cist dal →]