Vánoční stromeček vs. Sárunka… 0:0! Náš pichlavý umělec už 5 dní zázračně uniká Sárunčině pozornosti, nebo spíš nenechavosti! Zato adventní domečky už jsem spravovala mockrát, jak ta je dokáže během několika sekund zmrzačit :o). Ale adventní atmosféra vládne.

Pořád chce jezdit na motorce a začíná si hrát s hračkami, které dosud ignorovala – navlíkačkou, vozíčkem, míčky nebo dřevěnými puzzle doplňovačkami. Miluje modelínu a malování vodovkami, tam se konečně její a bráchovy zájmy prolínají :).

A moc hezky zaplula do rituálu čtení před spaním. Doba na čtení požadovaná se ovšem s bráchou bohužel neprolíná skoro vůbec :-D, a tak po 2 minutách čelíme atakování stránek i schránek (tělesných), a jestli jsme to přežili, čteme tu kapitolu dodnes.

[Cist dal →]

Na těch Theuškových 400+ slov to Sára se svým totó a uáááá asi těžko do druhých narozenin dopracuje, ale asi je to dobře. Škod nadělá za trojčata a pomalu mi začíná být jasné, že budeme s láskou vzpomínat na dobu, kdy ta pusa jela nonstop jenom jednomu z nich!

Opět avizuji předem, že toto je spíš příspěvek pro nás, skalní fanoušky a jiné sklerotiky. A po několik příštích měsíců bude průběžně aktualizován.

[Cist dal →]

Už 10. den jsme doma! Theuška je nemocný, a i když se konečně zlepšuje, nemoc mu dala pořádně na zadek. Sáruška taky část odmarodila, ale kombinací přirozeného navýšení spánku a kojení se z toho vyhrabala rychle a bez větších zádrhelů. Ten čas doma nám aspoň poskytl prostor nechat ji samotnou chodit na nočník a byť není od začátku tak 100% jako byl tehdy Theuška, funguje jí to taky :). Teď je spíš problém narvat na ni plenu, když to potřeba je :-D.

Narostly jí nějaké nezanedbatelné vlasy a moc si s tím nevíme rady :o), stříhat se to zatím snad ani nevyplatí, ale různé sponečky a gumičky neprocházejí. Nejlepší je účes ala vrabčí hnízdo nebo spíš krysí brloh :-D. Hodí se to k jejímu anarchickému pojetí péče o domácnost!

Jak přibývají slovíčka, budu jí muset založit vlastní slovníček, abych si jednou nepamatovala jen to, co všechno může být toto :).

[Cist dal →]

Jak je jí málo, stále je to nejhlučnější a nejvzteklejší batole, s nímž jsem kdy měla tu čest :). Je velmi, velmi, velmi roztomilá (zcela objetivně samozřejmě), ale proč ji všechno tak snadno vytočí? Nejde nandat bota, nejde vylézt na linku, nejde běhat po stole!? Nevyspala jsem se, mám asihlad, ale nic nechci. Áaaaaaa ve 3 sopránových oktávách, i slzy vymáčkne a do toho to její “mami-kó” :o).

Myslím, že je výrazně společenská, no asi jako už druhátka bývají. A taky manuálně šikovnější než býval brácha. Ráda si listuje knížkami, pořád dokola si obléká něčí boty a kalhoty, zkouší malovat, pracovat s modelínou nebo si sama napichuje krabičkové džusy. A kam nedosáhne, dotáhne si židličku. Celkem brzy, přišlo mi… určitě dřív, než jsem se na to stihla psychicky připravit :-D. Ve spojitosti s jejím neúnavným krámováním to bude ještě hodně zajímavý.

[Cist dal →]

Jak je jí málo (furt ne a ne dolézt na 9 kilo), tak jí je všude plno a třikrát tolik slyšet. Urputná a vzteklá, zato při dobré náladě veselá a plná vášně :-D. V září onemocněla a přísámbohu čtyři dny prořvala. Současné slunečno na její tváři a v dobré náladě, pusinkování a zubatý úsměv od ucha k uchu si teda hodně užíváme.

Nalepila se na mě, tatínek nenene. Lenka měla málem infarkt, když jí strčila nohy do vany a Sárunka spustila takovej řev, držela se zuby nehty a nohy zvedla snad až za hlavu, že si myslela, že jí napustila 98 stupňů. Naštěstí jen separačka :).

Miluje děti, Theušku, houpačky bez opěrátek, koloběžky, polívky, duplo, samostatné obouvání… no jako každý správný tříleťák. Moment! Rok a půlleťák, ale nějak se to k ní ještě nedoneslo :-D.

[Cist dal →]

“Mama mama. Mama? Mama! Mama mama! Mamaaaa.” A nejlíp to patrně pochopím, když mi u toho visí na noze  Osamostatnila se a helemese ono se jí to vlastně i trochu nelíbí!

Moc toho nenamluví, vlastně skoro až cíleně mlčí (když neječí z jiných důvodů), ale má neskutečně propracované jiné komunikační dovednosti. Ukazuje, gestikuluje a různě jinak člověka dokope, aby jí splnil její přání. Když si teda náhodou neumí pomoct sama.

Stále je v pohybu, nahoru dolů. Aktivní batolivý kazisvět! Zvlášť takhle při konstantním cestování – na dva sbalené kufry mi zvládne za zády jeden a půl vyhrabat. Nakonec jsem ráda, že s sebou míváme věcí aspoň půlku a děti, děti aspoň dvě.

[Cist dal →]

Tyhlety dlouhé letní večery nám dávají všem docela zabrat, protože před devátou se snad dosud nepodařilo nikdy a nikomu zaklapnout víka. A tři týdny trvalo, než se to taky spojilo s posunem budíčku. Už tak nerežimková Sárunka tak upadala v naprosto nepředvídatelnou denní dobu do stavu prudící ospalosti (již od prudícího hladu, počůrané plenky, nudy a nedokonalé dovednosti často těžko odlišit). Ale už dobré – spojilo se to víceméně s přechodem na jeden denní spánek. V nepředvídatelnou denní dobu :).

Je neskutečně rukodělně a fyzicky zdatná a naprosto neohrožená, což se projevuje mimo jiné celkovou otlučeností. Naučila se třeba taky vykousat v puse třešňovou pecku. Jak na to přišla?!

Krámuje, bordeluje, známá věc. Kdybych se držela Ivanova hesla “tak to dej někam, kde na to nedosáhne”, máme na dvou místech v bytě třímetrový zákop věcí jak za 1. světové války.

Trošku mluví mama, tata, ňam :-D. Svým pápá si zase získává srdce všech kolemjdoucích. Chápejte – když na vás modrooká blondýna hodí svoje pápá a širokej pizizubej úsměv, roztaje i ta poslední úřednice, realitní makléř, prodavačka, stevardka, sousedka… co jsme tak měli možnost dosud otestovat :).

V Čechách se jí prostě líbí!

[Cist dal →]