Pořád mluví! Česky výborně, anglicky na svůj věk spíš podprůměrně, což ho ale rozhodně nezastaví :). Přes léto překvapivě skoro nic nezapomněl, už druhý den po návratu si čile povídal s chlapečkem na vedlejší značce a vyrušoval na playballu :-D.

Líbí se mi, že zapojuje Sáru do hry, i když ji přitom nešetří ani fyzicky ani kritikou jejích dovedností :o). Ona se ale zas nedá, takže jsou z toho každodenní bitky a dohadovačky, je to nekonečné, ale k sourozenectví to tak nějak patří, že. Lepší, než aby ji v zájmu klidu ignoroval. Jinak samozřejmě na výzvy nemlátit se (ani jeden koneckonců) moc nereaguje, vzdoruje a někdy fakt šíleně divočí. Energie má prostě na rozdávání a skoro úměrně platí, že čím víc přes den vydá, tím víc jí má.

“Ježíšek dohlíží víc na děti než na dospělý…”
– Proč myslíš?
“Dospělí vědí, jak být hodný…”
– A děti to nevědí?
“Vědí, ale jsou rozdováděný.”

Logika neprůstřelná.

Už někdy na jaře začal dost vypouštět jídlo – nic mu nechutnalo, ničeho nesnědl moc. Prostě takové to období “jí suchou rýži”. A jako každé takové období, trvá přesně tak dlouho, kdy už mají i ti směrem k jídlu velmi relaxovaní rodiče začínají mít pocit, že už je to trochu moc. Takže poslední dobou zase jí :-)) – čím dál rozmanitější jídla, přidává si a dokonce občas i ochutnává nová.

V létě taky absolvovat u české doktorky 5letou prohlídku a test školní připravenosti – v tomto směru všechno na výbornou. Závěr byl, že pořád mluví :-D, je aktivní, bystrý, dobře vidí i slyší, za rok může v klidu nastoupit.

A co ještě?

[Cist dal →]

To jsme se zase párkrát od srdce zasmáli!

[Cist dal →]

Jak tak na to koukám, tak jsme v letošním roce v podstatě udrželi loňskou strukturu kroužků – jen zpívánky nahradilo plavání. Asi by se mi tam líbil nějaký umělečtější přesah než sport na sport na sport, ale Theuška by mě s tím stejně poslal do háje. Když se něco naskytne, určitě zkusíme nabízet – jen přijít na to, co by ho bavilo :). Zatím se tváří spíš tak, že chce přidat tenis :-D.

[Cist dal →]

Abych nezapomněla!

Jak přestávám stíhat fotit, tak přestávám stíhat zapisovat. Ale něco bychom měli :).

[Cist dal →]

Ale samozřejmě jsme dětičky nenechali bez dortu a svíček a dárků, to dá rozum!

[Cist dal →]

Před dvěma týdny jsme dětem udělali společnou oslavu a od té doby máme doma přiznaného pětileťáčka, už se ani neopravuje :). A jakej je to super kluk?

Hodně se zlepšil v angličtině, anebo se možná jen konečně rozmluvil, takže je to podstatně líp poznat. Přepíná si, jak se mu to zrovna hodí a už si až tak nestěžuje, když je nějaká pohádka anglicky. Znatelně chytá nová slova a sám se lámaně snaží mezi dětmi INICIOVAT hru nebo se hlásí trenérce na odpověď. Asi se ten jeho nekončící monolog nedal v hlavě udržet a muselo to ven x-).

Učí se plavat, asi byste se divili, ale nejjednodušším stylem na učení je znak. Děti se nejdříve učí splývat na zádech, pak se naučí obejmout u toho destičku a kopat, no a nakonec jim tu destičku odeberou a přidají se aspoň tak nějak ruce a voilá. No ale ještě to bude chvíli trvat. Theušku to ve vodě baví a učitelky jsou velmi entuziastické, takže tam chodí opravdu rád. Jako ostatně na všechny pohybové aktivity.

Začíná kreslit (víceméně už asi definitivně levou rukou), stavět malé lego (duplo skoro úplně přeskočil) a hlavně hrát imaginativní hry! Stačí k tomu pár papírových postaviček a už jedeme. “Dneska bude mít Gekko narozeniny a poprvé se setká s Optimusem Prime.” (To je transformer. To je taková hračka, co se přestaví z robota na auto. To je jedno.) A zítra zase jiný scénář. Zmenšovací paprsek. Vše polykací žvýkačka. Silové pole. Neviditelnej.

A taky roste emocionálně – je kreativní, vyjadřuje lásku, snaží se pracovat se vztekem, umí se pochválit, ale taky vzdoruje, neposlechne, odmlouvá… tyhlety “pubertální” dovednosti. Chce to věnovat mu opravdu pozornost, držet pevně hranice, dodávat nepřerušovaný tok programu a jídla nenápadně manipulujíce k nedetekovatelnému odpočinku :-D. Easy!

[Cist dal →]

Po dvou letech jsme se už museli nechat vyblejsknout, chtělo to přidat Sárunku x-). Jaro a narozeniny obou dětí k tomu poskytly i dobrou příležitost.

Tentokrát jsme zvolili více “arabské” prostředí a fotili jsme u amfiteátru, fontány a v zahradách Katary. Přestože je to v místní expatské komunitě kýč jak hrom, v rámci kontextu do budoucnosti to dává smysl :).

Jestli ještě nemáte dost, tady je fotek ještě o fous víc :o) Myslím, že se povedly. Ani ne tak proto, že bychom takhle kráááásně normálně vypadali, ale proto, že hezky zachycují tu dynamiku jedinečného (a krátkého) životního období s malými dětmi.

Fotila nás Karolina Bak.