“Sama! Sama” myslím přišlo trošku později než u Theušky, za to je stokrát urputnější! Kromě šílených katastrof to taky přináší rychlý náběh schopností, takže si sama vybere oblečení, oblíkne se, vyndá si stavebnici, fixy. Nebo si ostříhá vlasy.

Denní spaní se kompletně rozházelo – buď nespí vůbec, což přináší obtížná odpoledne, ale rychlé večery; anebo odpadne pozdě odpoledne, což přináší dloooouhé večery. Taky tu nedávno strašila opravdu do půlnoci. Jinak ale tu noc prospí už většinou celou a už nějakou dobu nevstává před pátou, takže vlastně pohoda!

[Cist dal →]

Abych nezapomněla!

Jak přestávám stíhat fotit, tak přestávám stíhat zapisovat. Ale něco bychom měli :).

[Cist dal →]

Ale samozřejmě jsme dětičky nenechali bez dortu a svíček a dárků, to dá rozum!

[Cist dal →]

Po dvou letech jsme se už museli nechat vyblejsknout, chtělo to přidat Sárunku x-). Jaro a narozeniny obou dětí k tomu poskytly i dobrou příležitost.

Tentokrát jsme zvolili více “arabské” prostředí a fotili jsme u amfiteátru, fontány a v zahradách Katary. Přestože je to v místní expatské komunitě kýč jak hrom, v rámci kontextu do budoucnosti to dává smysl :).

Jestli ještě nemáte dost, tady je fotek ještě o fous víc :o) Myslím, že se povedly. Ani ne tak proto, že bychom takhle kráááásně normálně vypadali, ale proto, že hezky zachycují tu dynamiku jedinečného (a krátkého) životního období s malými dětmi.

Fotila nás Karolina Bak.

Dvouletá holčička!

[Cist dal →]

Nové slovo měsíce: “Himaaaa”. Dokonale trefné!

Sárunka si užila svůj první sníh – bobování, sněhuláka, anděla ve sněhu, kombinézu a rukavice, zkrátka všechnu tu himu. Rukavice ani velké boty ji moc nenadchly, ale z kopce by sjížděla ještě dneska. Ivanovi na bobu dokonce usnula, protože tohoto vozidla se nevzdá :-).

Začala také vytvářet alespoň nějaká banální slovní spojení typu pojíka miminko (Sára chce polívku) nebo pojíka není (polívku jsem už snědla). Velká mluvka to zatím není, ale když se nedomluví, tak si to zařídí po svém :). A nadevšechno miluje svýho bráchu, i když ten ji při svých hrách a při bránění svých hraček zrovna dvakrát nešetří.

[Cist dal →]

No to se nám ty druhé narozeniny kvapem přiblížily! Zítra ráno přistaneme ve Vídni a pokračujeme dále do Nitry, posléze i Prahy a Liberce za sněhem a troškou zimního odpočinku. Sárunčin první sníh!

Vás teď ale čeká report za měsíc uplynulý. Vánoční, katarský, nespací.

Začalo to vypadat, že se vytrácí denní spaní, nějak to nemají v genech. Někdy dá 20 minut už v 10 dopoledne, jindy 2 hodiny, ale až ve tři. Už jednou to vzdala úplně (a pak opravdu odpadla v 5 na gauči). Plánování je proto o dost složitější a někdy nám to prostě ne a ne klapnout tak, aby z toho nebylo proječené ráno nebo odpoledne. Nebo celý den. Poslední týden se to ale celkem uklidnilo, tak věřím, že ještě pár měsíců pospí!

Všude dosáhne. A kam ne, tam si donese schůdky nebo židličku. Nebo si postaví na sebe krabice mlíka, fantazii se meze nekladou. A kam vyleze, tam se strhne průzkumnický uragán, kdy oblečení/mouka/knížky (dosaďte si prakticky cokoliv) lítají. Už jsem některé dny přistoupila i k tomu, že zamknu ložnici (kde vykrámuje během 2 minut celou skříň s oblečením celé rodiny), obě koupelny i kuchyni a nechám ji jen v co nejmenším možném výběhu Opravdu na každých 5 minut oplachování nádobí nemusím strávit 20 minut skládáním prádla (které stejně vypadá, jako by ho vytáhli krávě z úst :-D). Snad dostane časem rozum, ne? :o)

A venku? To Sárunka jako nepůjde stejným směrem jako my, když se počebuje hrabat v hlíně. Ale v tý se nebude hrabat zase Theuška, ten chce jet na kole támhle 2 kilometry daleko. Řešením se tedy stávají malé kompaktní parky, které jsem dříve moc ráda neměla. A nejbližší okolí domu, kde vím, že se Theuška neztratí a může dál usilovně pracovat na své samostatnosti.

Mluví mnohem míň než tehdá Theuška, asi je to tím, že je prostě jiná, s nikým se nepotřebuje domlouvat a zařídí si vše sama :-D. Zase víc kreslí, zpívá si nebo hraje na… většinou servírování čaje. Miluje písek, skákání a nadevšechno svýho staršího bráchu

[Cist dal →]