Jasně, měli bychom teď po dvou letech v Kataru mít byt zaskládaný krabicemi a do nich ukládat nádobí, přihazovat knížky a oblečení (jak mi neopomenou někteří z mých kolegů v práci často připomenout), ale rozhodli jsme se tu ještě chvíli vydržet. Dva roky fakt utekly jako voda, i když se to těch prvních pár měsíců zdálo nereálné. Teď ale jedeme na každoroční obhlídku Čech.

[Cist dal →]

Domov pro mě neznamená ani tak místo, kde jsem se narodila, nebo kde jsem vyrostla, nebo kde všechno, co se děje, považuju za relativně normální. Stačí mi, že tam mám aspoň pár dobrých přátel a svůj klid. Občas to ale vypadá, že ty domovy mám dva. A nerada opouštím jeden pro druhý.

V Čechách bylo fakt dobře, ale už tomu chyběla ta obyčejnost a každodennost. Každá kapka deště mi přišla speciální, každá sluncem ozářená fasáda mimořádná a každá realizovaná akce jako děsné dobrodružství. Ale už jsem zas “doma” v Kataru, tam, kde je všechno úplně normální

[Cist dal →]

Jsem v Praze! Chodím do práce a život jako by byl skoro jako dřív – než jsme odjeli. V pondělí pršelo a od úterý už nádherně svítí sluníčko na historické fasády i usměvavé tváře turistů i Pražanů spěchajících za cíli dnešního dne. Světlo je už nádherně letní a vydrží až snad do půl 10.

Pracuju zase najednou s živýma lidma a je to fajn. Plánuju si obědy i večery s kamarády, na každého ale nevybyde. Týden je krátký.

Když dny jako korálky vystřídá pořádná herda do zad. Ještě dlouho potom, co tahle dovolená skončí, se z ní budeme vzpamatovávat.

[Cist dal →]

Na “rozloučenou” předtím, než se na měsíc vytratíme z Dohy, jsme pro ne-české kamarády uspořádali tzv. Czech Night. Plánovali jsme to už dřív, ale ještě na to pro jiné aktivity a dovolené (ne naše) nevybyl čas. Až tento pátek. Ačkoliv jsme trošku slevili z celkové koncepce, docela se to vydařilo.

[Cist dal →]

Tak jsme konečně upekli v outlooku úžasně barevný a jinak skvělý (rozuměj 105x denně za pochodu měněný) plán našeho druhého českého výletu. Vyrážíme příští pátek a zase to bude pořádná běhačka.

[Cist dal →]

Včera volal zástupce developera, že potřebuje údaje do kupní smlouvy a že má pro nás datum převzetí bytu. Přesně za 2 týdny. Smlouva bude k podpisu až příští týden, navíc ji chtějí zpátky s notářsky ověřenými podpisy nás obou 3 dny před přejímkou, nekoukali jsme na letenky, nemáme zajištěné auto, volno v práci ani hlídání pro kočky. Sečteno a podtrženo, takhle brzo to nestihneme. Zachvátila mě panika.

[Cist dal →]