Víte co? Takhle veselou holčičku jsme ještě neměli (promiň, Sárunko!). Všechno ji baví, na všechny se směje – stačí se trošku vyspat (a to fakt – 10minutovky nejsou u nás nijak neobvyklé), pořádně napít a najít někoho, kdo se jí bude chvilku věnovat, a je to. A baviče máme minimálně dva :).

Zajímavé je, že se ještě nepřetáčí na bříško. Nebo určitě ne sebevědomě, zatím se jí to podařilo jen v hrstce případů. My to ale zatím přisuzujeme tomu, že je lenivá :-D, ráda se nosí a potřebuje výhled. Což z té země popravdě stojí za houbelec.

[Cist dal →]

Zojinka je dvojnásobná :). Celkově mi připadá veeelká, parádně drží hlavičku, ruce už jsou taky víceméně v její režii, rozhoupat v lehátku se taky dovede… a prostě už je naprosto evidentní, že z té mikromimi fáze už dávno vyrostla a míří výš.

Když se směje, tak je to skutečně od ucha k uchu, nejlíp to s ní umí Theuška se Sárkou a strašně jim lichotí, když se jim podaří nějaký ten hlasitý smích vyloudit. “Happy baby! Happy baby” vykřikují.

Přes den spí zhruba čtyřikrát, v náhodných časech a náhodných délkách, a to skoro výhradně v nějakém typu nosítka :). Je to ovšem velmi praktické! Teď poslední dobou začínám mít pocit, že cca polední spaní je trošku delší, ale možná jsem úplně vedle. Je to jedno! Ještě pořád můžu totiž napsat, že všechny děti chodí spát naráz a nezřídka je to právě Zojinka, kdo spí první. Pak Theuška, pak dlouho nikdo … ale to už je jinej příběh :).

[Cist dal →]

[Cist dal →]

Nespokojenost dorazila. Druhý měsíc už byl krušnější, objevily se řevíčky večerní, autové, dopolední, odpolední… Jak to řešit? No přece šátkem Jak se tam úplně zrelaxuje a dospí, tak najednou to i v tom autě jde, do lehátka se dá na chvíli dát a směje se na nás od ucha k uchu. Šátky všem a spokojený miminka máte zpátky, vám říkám!

Jak přes den pořádně nespí, budiž, tak ale v noci je to jiná písnička. Párkrát se probudí, napije, odvrátí hlavu a dál spí. Myslím, že s utichnutím šrumce, dětského ječení a rvaček je asi vymezení dne a noci dost zřetelné. V 6:30 ráno to samozřejmě funguje analogicky :-D.

Konečně jsme také vyřídili ověření rodného listu (aby nám ho v ČR a na Slovensku uznali jako platný dokument), ověření tohoto ověření na obou ambasádách (aby nám ho opravdu uznali jako platný dokument :-D) a náhradní pas, na který můžeme v následujících 6 měsících odjet do Evropy. Zařizování bylo (už ne až tak překvapivě) zase plné zvratů a ne-u-vě-ři-tel-ných momentů.

Jinak jí vypadalo ještě více vlasů, zmodraly jí oči, zakulatily se tváře a ty stehna! Je to prostě čupr baba x-).

[Cist dal →]

Aby nám nikdo nechyběl :). Jednoduše doma, v posteli, kde je nám teď s naší novorozenou nejlíp.

Tak tohle krásné, hodné a klidné dítě je naše Zojinka!

Je to báječné i osvěžující mít doma zase to miminko. Navíc! Zojka prakticky vůbec nepláče. Nekroutí se. Spí skrz domácí bitky i celkový cirkus. Nevadí jí jezdit autem. Ostatně ani být pořád pusinkovaná a “teď ji dej mně!” a “a teď mně!”-ovaná. Zapadla k nám hezky, všichni ji milujou, jako by tu byla odjakživa.

Život je pomalejší, snažíme se, aby za námi tolik nevlála. Už víc chápu, že nám nic neuteče, když nepůjdeme na každý playdate a každé hřiště. Všechno bude, teď se chvíli můžeme přizpůsobit jejímu tempu. A samozřejmě, že máme doma díky tomu často rozjívené děti, rámus, bordel, cestou z kroužku jíme fastfood v autě, koukáme klidně půl dne na pohádky… tak zvaná idylka může prostě vypadat dost různě x-).

A jaký byl její první měsíc?

[Cist dal →]

S velikou radostí vám představujeme nejnovější přírůstek do naší nyní 5členné rodiny – malou sestřičku Zoju. Dalo by se říct zimní miminko, kdyby se ovšem nenarodila do katarských 24 stupňů :)) a nebyla tak dokonale vypečená.

** ZOJA MARIANNA **

10. ledna 2017 v 11pm (9 večer CET)

3,13 kg a 52 cm

[Cist dal →]