Nadpisem článku parafrázuji prohlášení kamarádky Niky, kterážto marně hledá v Praze kvetoucí májovou třešeň a všechny nalezené exempláře trpce shrnula pod “odkvetlé haluze”. Takže jsme na tom vlastně podobně, ale přiznávám jí plný kredit za trefnost

Na prvního května bychom za normálních okolností někam vyrazili, protože je volno a dost co slavit. Narozeniny mojí úplně nejspřízněnější duše Janďulíny, Kryšpínovy narozeniny, volný den v pracovním kalendáři, ale taky lásky čas, že. A co jsme tedy dělali u nás na poušti tento rok?

[Cist dal →]

“Stejně tě jednou sežeru”. Aneb jak postavit kočku do latě.

Původně jsme chtěli napsat, co jsme dělali na Velikonoce ve 38 stupních, bez pomlázky a osení. Pohledem zpět to ale ani nestojí za nějaké dlouhé rozepisování, radši vám ukážeme pár fotek z ne/velikonočního víkendu. Co se na foťák zachytit nepodařilo? Ivanův a Tomášův vítězný nohejbalový turnájek ze soboty, lepší polovičky poctivě joggingujíce, The Laughter Factory čili stand-up show britského Comedy Store z neděle, na kterou chodíme skoro každý měsíc, a pondělní potápěcí hodinu s trochou kotrmelců (fakt, úmyslně!).

Tak jste si snad ty svátky užili trošku tradičněji s rodinou a přáteli pod neodbytným jarním sluníčkem. Myšlenkami jsme byli s vámi

[Cist dal →]

Trošku nám v Kataru ztloustly (ale jen malinko!). Mám takové podezření, že se připravují na zimu, ale sníh nikde a nikde…

Aspoň, že je tady ten šelmí koberec

Alberta jsme dneska večer přinesli domů s připlešlou tlapkou – tak dlouho žadonil o veterinářský zážitek, který jsme dopřáli Krýšovi, že jsme mu ho taky zařídili.

[Cist dal →]

Vyhlídla jsem si na internetu úplně skvělou přepravku pro Alberta – otevírací z boku, otevírací shora, přenositelná za ucho i za popruh, s průhlednou přední částí (jmenuje se Cabrio ), integrovanýma miskama na jídlo a pití, odtokovým kanálkem na … (všechno, co z kočky může při cestování vylézt kterýmkoli tělesným otvorem) atd. atd. Jedna paní se psem zakroutila hlavou a prohlásila, že to není přepravka, ale garsonka. V odloučený den 13 jsem se ji rozhodla vyzkoušet.

Kdo někdy zažil byť jen jízdu výtahem s naším Albertem, pravděpodobně mu dodnes jedno ucho zaléhá. Tentokrát A. cestoval v přepravce společně s Kryšpínem a světe div se – ani neceknul! Klepal se jak ratlík, to jo. Ale ticho po pěšině. Koukal proskleným okýnkem, co je tohle za divnou zábavu. Jeli jsme na veterinu.

[Cist dal →]