Jak se Zojinka umí krásně zabavit! Hlavně musí mít všechno jako ostatní a to ji úplně katapultuje na ty největší klouzačky, za kopáním do míče, lezením po velkých prolejzkách a podobně. Ale třeba taky vidí Thea, jak si na gauči čte, a při první příležitosti mu tu knížku sebere a sedne si přesně jako on a zahloubaně otáčí stránky :-D.

Zároveň se to setkalo s destruktivním obdobím, které se nejsilněji projevuje čmáráním po všem od papírů a knížek po nábytek a zdi. Zkrátka přesně to období, kdy výbava domácnosti odchází jako mouchy. A co náhodou přežije, bude tak dobité, že to stejně bude potřeba vyměnit. Anebo nalakovat přes jako memento :-D.

[Cist dal →]

Když musíte v jednom týdnu chystat ne jeden, ne dva, ale pět kostýmů, je to trošku vyčerpávající :-D. Nakonec jste totiž jedinej zombie vy!

Případ první: Halloween

Tenhle svátek slavíme prostě jako oslavu konce léta a začátek zimy! Na strašidelné kostýmy proto děti ani letos tudíž nepomyslely. Ale nevadí… kolik jsme potkali Els, Růženek a Spidermanů, žejo.

Příprava kostýmů – Theo bude ninja Ronin z Ninjaga

Sára jako Anna z Frozen

A Zojinka jako malá čarodějnice. Ovšem s její nenávistí k čelenkám…

… ji samozřejmě druhý den na halloweenské koledovačce servala z hlavy prakticky okamžitě.

[Cist dal →]

Pro kronikářský úspěch seznamů Prosvištíme si nová slovíčka a Ona mluví je na řadě založit vlastní kapitolu pro Zojinku. Ono to zase tak nespěchalo, jak asi víte :-). Ale už fakt očekávám, že se rozmluví každým dnem! Aspoň v jednom jazyce :o).

[Cist dal →]

“Maja Maja… Bá!” 

Protože jaké první praktické věty byste se měli naučit než Marabu a marabu hrají spolu na babu. Bá!

[Cist dal →]

Pokud nááhodou držíte něco v ruce, buďte si jisti, že to bude chtít. Směle se o to dokáže poprat, ale přinejmenším to rozčilené “mojeeeeee” nelze přeslechnout. Zatímco se u toho samozřejmě to nebohé dítě sápe do náruče, na stůl, do skříně, do lednice nebo kamkoli jinam, kde se požadovaná věc nachází. Na její atraktivitě až tak nesejde, ale byla-li by to čistě náhodou třeba koloběžka, tak tu by vyrvala i belzebubovi.

V Oboře se jí objevily na tvářích dva, na krku jeden a na rukách čtyři pupínky, takže byla vyhlášeno pozorování na neštovice. Ale ačkoliv přítomné matky pokyvovaly hlavami, spíš ji chudáka něco pokousalo, takže tomuto poprvé (ale to by zase bylo naposledy, že!?) jsme se prozatím ještě vyhnuli.

[Cist dal →]

To jediné odpoledne, kdy jsem bez telefonu odskočila do obchodu za rohem dokoupit pečivo, jsem se vrátila domů s tím, že jedeme na pohotovost. Zojinka plakala a plakala a nedala se od Lenky ani babiny utišit. Nikdo nic pořádně neviděl, ale pravděpodobně jí Sárka pomáhala na trampolínu (taháním za ruku) a na tu si od té chvíli nedala sáhnout a nepoužívala ji. Achjo.

Ani u kojení si nedala na ruku moc sáhnout, vždycky se odcucla a znovu rozplakala… Až po chvíli mi dovolila předloktím hnout, trošku jsem ho zmáčkla, pootočila do strany (jestli to jakože jde), když v tom zalupalo… a bylo po pláči. Ruka šla za chvíli do provozu a cesta na pohotovost byla odložena na později. Což už nebylo nakonec nějak potřeba. Tak asi měla něco vykloubené, chůdě? To bychom měli další poprvé…

[Cist dal →]

Body za první večer uspané dítě získává… no tak Zojinka určitě neee :-D. Jak tu nemáme druhou osobu (kterou by Z. tolerovala) na samostatné uspávání a tma v podstatě *nikdy* nenastává, usíná zásadně až absolutním vyčerpáním svého batolecího organismu. V 11, když je situace příznivá, a zbytek dne je tzv. volný večer pro mě :). Ale kdo mi to kdy slíbil, žejo, ty volné večery. Jednou budou.

V rozmluvení žádný velký pokrok nenastal, pořád si žvatlá tu svojí hotentotštinu a vehementě ukazuje, a překvapivě jí to stále funguje.

I kolemjdoucí se pozastavují nad roztomilostí (toho chlapečka), protože když chce, je fakt neodolatelná. Nechce ovšem vždycky :-D. Ječák má neuvěřitelný – ať už v oktávě pozitivní (to se k ní ochotně přidávají i další dva), tak negativní ala “zase-mi-nechcete-něco-dovolit” a “ničíte-mi-dětství”!! A když se nedoječí, tak si to nakonec udělá po svým.

[Cist dal →]