Dvouletá holčička!

[Cist dal →]

No nebylo by to báječné, kdyby bylo všechno postavené dobře, kvalitně, správně dle projektu a bez závad? To by byl prosím pěkně ve stavebnictví naivismus největšího kalibru, jinak řečeno zázrak :o). A zázrak se překvapivě nekonal.

[Cist dal →]

Nové slovo měsíce: “Himaaaa”. Dokonale trefné!

Sárunka si užila svůj první sníh – bobování, sněhuláka, anděla ve sněhu, kombinézu a rukavice, zkrátka všechnu tu himu. Rukavice ani velké boty ji moc nenadchly, ale z kopce by sjížděla ještě dneska. Ivanovi na bobu dokonce usnula, protože tohoto vozidla se nevzdá :-).

Začala také vytvářet alespoň nějaká banální slovní spojení typu pojíka miminko (Sára chce polívku) nebo pojíka není (polívku jsem už snědla). Velká mluvka to zatím není, ale když se nedomluví, tak si to zařídí po svém :). A nadevšechno miluje svýho bráchu, i když ten ji při svých hrách a při bránění svých hraček zrovna dvakrát nešetří.

[Cist dal →]

Termín komunitní škola slyšíte možná teď častěji než dřív (přibližně někde kolem školek v lese, waldorfů a jiných). Je to možný doplněk pro děti, které z jakéhokoli důvodu nechodí do školy a jsou tedy vedeny v individuálním vzdělávání, v užším smyslu ve vzdělávání domácím.

Komunitní škola jsou vlastně rodiči organizované aktivity, které docházející děti společně podnikají. Nebo se dokonce společně něco cíleněji učí, a to buď přímo s některými z rodičů anebo s najatými vzdělavateli. Jednou týdně, dvakrát měsíčně nebo klidně každý den. Důležitá na komunitní škole je, překvapivě :), komunita rodičů a dětí, iniciativa a spolupráce. Jinak si každý jede takříkajíc svoje.

V Kataru jsem předloni objevila skupinu Doha Home Educators, která svou podobu komunitní školy organizuje také. Je do ní zapojeno asi 150 dětí od 4 do 16 let, od podzimu 2015 i my.

[Cist dal →]

Chtěli jsme, aby si to alespoň zkusil, věk už na to má, sportovně nadaný je dost a lednová návštěva Čech byla výborná příležitost!

[Cist dal →]

No to se nám ty druhé narozeniny kvapem přiblížily! Zítra ráno přistaneme ve Vídni a pokračujeme dále do Nitry, posléze i Prahy a Liberce za sněhem a troškou zimního odpočinku. Sárunčin první sníh!

Vás teď ale čeká report za měsíc uplynulý. Vánoční, katarský, nespací.

Začalo to vypadat, že se vytrácí denní spaní, nějak to nemají v genech. Někdy dá 20 minut už v 10 dopoledne, jindy 2 hodiny, ale až ve tři. Už jednou to vzdala úplně (a pak opravdu odpadla v 5 na gauči). Plánování je proto o dost složitější a někdy nám to prostě ne a ne klapnout tak, aby z toho nebylo proječené ráno nebo odpoledne. Nebo celý den. Poslední týden se to ale celkem uklidnilo, tak věřím, že ještě pár měsíců pospí!

Všude dosáhne. A kam ne, tam si donese schůdky nebo židličku. Nebo si postaví na sebe krabice mlíka, fantazii se meze nekladou. A kam vyleze, tam se strhne průzkumnický uragán, kdy oblečení/mouka/knížky (dosaďte si prakticky cokoliv) lítají. Už jsem některé dny přistoupila i k tomu, že zamknu ložnici (kde vykrámuje během 2 minut celou skříň s oblečením celé rodiny), obě koupelny i kuchyni a nechám ji jen v co nejmenším možném výběhu Opravdu na každých 5 minut oplachování nádobí nemusím strávit 20 minut skládáním prádla (které stejně vypadá, jako by ho vytáhli krávě z úst :-D). Snad dostane časem rozum, ne? :o)

A venku? To Sárunka jako nepůjde stejným směrem jako my, když se počebuje hrabat v hlíně. Ale v tý se nebude hrabat zase Theuška, ten chce jet na kole támhle 2 kilometry daleko. Řešením se tedy stávají malé kompaktní parky, které jsem dříve moc ráda neměla. A nejbližší okolí domu, kde vím, že se Theuška neztratí a může dál usilovně pracovat na své samostatnosti.

Mluví mnohem míň než tehdá Theuška, asi je to tím, že je prostě jiná, s nikým se nepotřebuje domlouvat a zařídí si vše sama :-D. Zase víc kreslí, zpívá si nebo hraje na… většinou servírování čaje. Miluje písek, skákání a nadevšechno svýho staršího bráchu

[Cist dal →]

Jeden velký čtverec, dvě až k zemi prosklené stěny, ani jeden sloup – a do toho nějak smysluplně porovnat kuchyň, obývák a jídelnu. Pár domácností už jsme si vyzkoušeli, něco se osvědčilo, něco ne, ale konkrétní představu jsme pro tenhle prostor prostě neměli. A tak jsem si přizvali pomoc – dle doporučení dvě šikovné dámy – říkejme jim zatím paní Architektka a paní Designerka. Až bude práce hotová, obě vám ještě bude čas nad hotovým dílem představit.

I tato výrobní a trošku kreativní práce je ale strašně zajímavá, byť náročná a drahá sranda :o). Kam jsme se zatím dopracovali?

Stav v prosinci 2015

[Cist dal →]