[Cist dal →]

S velikou radostí vám představujeme nejnovější přírůstek do naší nyní 5členné rodiny – malou sestřičku Zoju. Dalo by se říct zimní miminko, kdyby se ovšem nenarodila do katarských 24 stupňů :)) a nebyla tak dokonale vypečená.

** ZOJA MARIANNA **

10. ledna 2017 v 11pm (9 večer CET)

3,13 kg a 52 cm

[Cist dal →]

Přesně jak dlouho trvá poslední měsíc? Těhotným pocitově asi tak rok a půl, ale tak realisticky, žejo… tak to je od 2 dnů do 6+ týdnů! To taky není zrovna dvakrát užitečná odpověď, že… njn :). Chce to určitou flexibilitu, jinak řečeno: nic se neděje, dokud se něco neděje. To mají plánovači rádi :-D.

[Cist dal →]

Nezpůsobily je sice chlupaté chladivé vločky elegantně tančící vzduchem, ale opravdu jsme se i my o těchto vánočních svátcích budili do absolutní bílé slepoty. Způsobené ovšem hustou mlhou táhnoucí se od moře přes celé město.

No není to krása?!

Credit: Abdulla Almesleh/Flickr

Těsně nad mraky – z Ivanovy kanceláře ve 13. patře

No dobře – asi si umíte představit, jak to vypadá dole na silnici. Nic moc! A taky chápu, že to mnoha vánočním navrátilcům z Asie do Evropy způsobilo na přestupu u nás nebo v Dubaji na letišti dost problémy (ala 3denní živoření při čekání na let a podobně). Tak nám to třeba příště nabouchejte do kecek sněhem, jo? Nám to prostě udělalo tyhle Vánoce o něco mimořádnější.

Jinak jaké byly? U nás jednoduché a odpočinkové.

[Cist dal →]

Letošní kalendář byl u nás nejen víc komerční, ale naštěstí i neméně tvořivý, jak tak na to koukám :). Asi tak od poloviny už jsem nabyla silného dojmu, že to příští rok musím udělat výrazněji jinak, protože Theušku už lehce svrbí, že se něco tématicky opakuje (i když samotná aktivita je jiná). Jen teda ještě nevím jak :-D, ale samozřejmě nějak interleguálně!

Všechno, co jsme nakonec dělali, jsem tentokrát vypsala do jednoho článku, tak to radši vezmu super stručně!

Tak to se moc nepovedlo Radši si ještě dojděte udělat kávičku a pohodlně se usaďte… anebo skočte jen do galerie.

[Cist dal →]

Jeden večer si Theuška vystřihl na vlasech epesní zub. Prostě tak. Ale stejně jsme se chystali zase po 2 měsících k holiči a na tý jeho rozlítaný hlavě se to víceméně skryje.

Nevím, zda zrovna to bylo inspirací, ale hned druhý den měl Ivan po pomazlení se Sárunkou na tričku hrst dlouhých blond vlasů. V herničce na zemi další hrst a zbytky na posteli společně s doličnými nůžkami prozradily celou story – chybějících vlasů na celé jedné půlce hlavy.

[Cist dal →]

Ani dva a půl, ani tři, prostě přesně mezi :). A je to s ní sííííla.

Je to hrozná hérečka. Ale hrozná! Protočí oči v sloup, zakryje si oči a prohlásí: “Tss. Seš b-bej.” (jak ji Theuška pohotově naučil) a na vyčítavý pohled: “Ale já potichu žekla.” . Nebo “Kde je taťka?” – Taťka tu teď není, šel běhat. – “Tss. Jsem žikala dvak-át, že ci VO-DU!” a u toho gestikuluje rukama svůj nesouhlas a dere se z postele si tu vodu vobstarat sama. Já z ní padám. Často ovšem směrem blázinec.

Tohle zkouší často. “Maminkooooo…” a když maminka nedovolí, tak hned utiká a “tatinkuuuuu”? Načež se dokáže prakticky na místě rozplakat, že není po jejím, hlavně čím větší blbost, tím víc. A pak zase přestat, když zjistí, že by mohla zkusit usilovat zas o něco jiného – třeba že tu pěnu do koupele by teda vlastně zase chtěla pryč.

A taky SAMA. To snad ani tak moc neříká, jako rovnou koná. Třeba ji Ivan nemohl jedno odpoledne, kdy jsem někam odjela, doma najít. Pootevřené vstupní dveře ale daly tušit, a tak vyběhl na ulici, ale tam nikde nikdo. Kam se tak mohla vypravit? Do krámu? Jo, potkali se cestou zpět, kdy si odtamtud nesla pomerančový džus. Takže důsledně zamykáme. Teda důsledně – to až od dalšího podobného pokusu, kdy mi stihla sjet jen výtahem do přízemí.

A pak vytasí to svoje “Mam tě láda, tatinku” a “Miluju tě, maminko” a je hotovo.

No po kom to dítě je :-D. (Já tušim).

[Cist dal →]