Druhý týden v červenci se našla společná kalendářová skulina pro již tradiční návštěvu babiny v Praze. Dovolená to pro ni není, co si budeme povídat, požadavky srší od rozbřesku do slunce západu (a to není v létě nikterak brzy :-D). Ale je to asi jediný způsob, jak získat pár extra společných dnů v letním schématu a za to to všem stojí.

[Cist dal →]

Prázdniny nám letos začaly už 7. června, kdy měly děti ukončené všechny aktivity a odfrčeli jsme z Kataru. S laskavým přispěním počasí, které pozdrželo nástup horkého, vlhkého léta, jsme letos v bazénu netrpěli ani moc dlouho :). Jen bych příště ocenila, kdyby nám nezrušili let a nepřešoupli nás na linku uprostřed noci. Kdo by spal? Nikdo béé.

[Cist dal →]

Že prý to bylo strašně rozlítané, říkal Ivan. Že se příští rok uhnízdíme doma a všechno přijede za námi, řikal :). Tak to jsme na nás zvědavá! Ale ty poslední tři týdny, jak už to tak asi bývá, má prostě ten konec léta šílenou gravitaci a čas vydatně zrychluje. Směřování k prvnímu školnímu dni zvládly děti s lehce zvýšenou frekvencí ptaní na to “když už se vrátíme”, avšak po něm už se nežinýrovaly a ptaly se denně. Pětkrát. Poslední tři dny vstávaly s kyselým ksichtem, že ještě TOLIK dnů?!?

Nemusí se to z toho závěru zdát, ale myslím, že i ten poslední kus jsme si užili, jak to jen šlo.

[Cist dal →]

Ještě i celý druhý měsíc našich prázdnin jsme měli strávit v Čechách bez Ivana. Když se ale v kalendáři rozbil na jednotlivé týdny – s babičkou, druhou babičkou, na táboře, v Liberci… bylo už předem jasné, že to uteče jako nic.

Horké dny jsme využili k dobudovávání hrací části zahrady a seznamování se sousedy :). Stačí bazének, hadice, vodní balónky a stížnost na nějaké horko nepřišla snad ani jedna. Bylo vlastně vůbec horko?

[Cist dal →]

Letos jsme si naplánovali pomalé léto ze dvou důvodů. Máme miminko (evidentně :-)) a taky je to poslední léto před začátkem Theovy školy a s ní spojených povinností. A docela se nám to daří! Najednou totiž koukám a půlka v trapu (přičemž už si horko těžko pamatuju začátek), a tak je akorát nejvyšší čas na první rekapitulaci.

[Cist dal →]

Na začátku září za námi konečně dorazil Ivan! Stihli jsme toho za 3 zářijové týdny ještě poměrně hodně, i když ten společný čas zde vždy utíká nezadržitelně, jeden přesun střídá druhý, pořád se něco vybaluje a zabaluje, studují se mapy a na řadu přicházejí už jen opravdové priority.

[Cist dal →]

Srpen byl u nás už opravdu naplánován jako prázdninový, odpočinkový měsíc. Více času jsme strávili po dovolených a mimo domov, i když ani teď se samozřejmě nešlo řemeslníkům úplně vyhnout. Ale udělali jsme pro to maximum :). Pokud něco není na domě dokončené, lze to krásně svést na náš ležérní srpnový lifestyle! Klíďo píďo. Ale tak holt žijeme ve stereotypu, že si děti lépe užijí výlety na hrad než do Hornbachu :).

Hned co nám naše mamka pomohla vybalit krabice umně sbalené i přestěhované stěhovací firmou, jsme se na to vrhli.

[Cist dal →]