Narodeninových osláv sme v Katare zažili už nepočítane. A to od malého posedenia v kaviarni s oslávencom v kruhu najbližších priateľov až po sál so živou hudbou, 200 hosťami a stolami jedla (samozrejme podľa tradície objemom dimenzovaného na cca 4-násobný počet). Ale predsa len, prvá oslava je proste prvá, jedinečná a nezabudnuteľná. Samozrejme hlavne tá Theuškova.

[Cist dal →]

Neboli rok.

Neboli to snad není možný! Každej to říká a helemese jaká je to pravda.

Ten krok k samostatnosti na přelomu prvního roku je něco mimořádného. “Theo, jak jsi veliký?” Natáhne ruce nad hlavu a Ivan mu zafouká na odhalené bříško. Theo se směje. “Theuško, ukaž, jak jsi veliký?” Natáhne ruce nad hlavu, ale tryskově je stáhne dolů a kryje si bříško s obrovským výbuchem smíchu, jak to vymyslel! Mě přelstíte jenom jednou :-D.

Je vidět, že si nejenom spoustu věcí pamatuje, ale taky že dokáže spoustu nových odvodit. Pokud se takhle dají otevřít přivřené dveře, tak se takhle dá otevřít skříňka (nojo, je to tak!).

Umí se sám najíst a napít. Dneska poprvý vzal voskovku a načmáral s ní něco na kus papíru. Včera vybral z krabice dva stejné činely a zbytek večera s nimi mlátil jeden o druhý. Balónek na šňůrce stáhl od stropu až do ruky. Hlavička jede na plné obrátky, stejně jako šikovnost ručiček a nožiček. Tolik je toho třeba ještě objevit! Připravit ke startu, pozor….. druhý rok :-).

[Cist dal →]

Leze, plaze, lezoplaze. Možnosti pohybu blízko zemi jsou nyní nepřeberné – záleží na povrchu, “lenosti” a potřebě či možnosti přepravit nějaký předmět.

Dejme tomu takový smetáček.

[Cist dal →]

Bertik s Krýšou posbírali za poslední léta dostatek zkušenosti s dětmi. Děti vesměs předškolkové za nimi běhaly, hlasitě výskaly, někdy je i nechtíc nešetrně poplácávaly po kožichu. Protiútok, drápy, prskání? Kdepák. Temné místo pod postelí! Jak se ale sžili, nebo vlastně sžívají, s vlastním lidským mládětem? Pod tou postelí to zas tak pohodlný přece není. A tak teda vylezli :).

[Cist dal →]

měsíců. Někdy mám ale pocit, že 3x mrknu a bude to LET! Ty dny strašně letí a za měsíc to bude rok. Uff.

Je to vůbec ještě miminko, když to stojí a potácí se kolem nábytku? Nebo je to už velkej kluk maskovanej buclatýma tvářičkama a prstíkama, co ještě spíš píchnou kočku do oka, když ji chtěj vlastně jenom chytit za ucho?

Miláček.

Co je potřeba si tento měsíc zapamatovat?

[Cist dal →]

Samozřejmě že každý rodič chce, aby jeho dítě bylo zdravé, chytré, šťastné!

Theo se narodil skoro o čtyři týdny dřív, těsně na hranici, kdy byl ještě považován za nedonošence. Stejně jsem ale strach nějak neměla, měla jsem prostě pocit, že je všechno v pořádku. Byl “velkej”, silnej. dopečenej.

U levého ouška měl maličký kožní výrůstek, o kterém jsme si nemysleli nic zvláštního. Prostě výrůstek. “Preauricular tag”  dle propouštěcí dokumentace z porodnice a žádanka na sono ledvin a test sluchu. Ukázalo se, že v souvislosti s tím, kdy se tyto tagy vyvíjejí, mají některé děti zvýšenou pravděpodobnost postižení sluchu nebo ledvin. Stále se ale jedná asi jen o 8 promile (z dětí s tagy).

3 dny

8 měsíců

[Cist dal →]

Neleze. Ale přece jenom maká na nových schopnostech svého pavoučího těla :).

– Umí na čtyři. Dělá to rád, dělá to často. I kolínka umí posouvat, i jednou rukou si dovede hrát s hračkou, ale to střídání a pohyb vpřed (nebo vzad) tam zatím nejsou. Nechyběj mu – plazení to jistí.

[Cist dal →]