Mnohem lepší než “šestnáct”, aspoň dle výrazu lidí, kteří se na věk optají a skoro hned vědí, že to je vlastně skoro rok a půl. Ach ta matematika.

Skoro-rok-a-půl teď miluje všechno na kolech. Auta, vláčky, kočárky, odrážedla, všechno. Je to kluk, je to nad slunce jasnější :). S auťákem v ruce a podruhé zkrácenou ofinkou už nedostává ani tolik holčičích přezdívek od kolemjdoucích.

Ale jak se umí vzteknout! Když něco ne a ne a ne, tak to fakt nejde přehlídnout, natož přeslechnout! Člověk aby měl nervy z ocele a taky bicepsy (když jedinou správnou odpovědí je často nosit) a taky hlavu (když je do ní mlácen helikoptérovýma rukama). Ale když něco jo a jo a jo, tak je odměnou nádherný zvonivý smích a zubatý úsměv od ucha k uchu. Blahořečeny budiž všechny dny, v nichž toto dokonce převažuje.

Láska naše.

[Cist dal →]

Všichni jsme oficiálně o jedno léto starší – mamky, taťkové i hrošíci :). A pro někoho je to větší rozdíl než pro jiného…

Letiště Doha 14.7.2011 v šátku a 7.7.2012 v nosítku

Pohoda na zahrádce v Nitře – 8.7.2012 a 13.9.2011

[Cist dal →]

Tak ten bublinka nám už fakt chodí! Uskutečnila se tedy dokonalá revoluce v dopravě – o tolik roztomilejší než nějakej parní stroj :-).

Byl to měsíc bez tatínka, ale i tak strašně krátký. Podnikli jsme řadu výletů a taky samozřejmě nesčetně srazů s novými i zase o rok staršími kamarády. Bylo to moc fajn a opravdu by se nám tu v Čechách pěkně žilo. My to víme!

A co ještě nového?

[Cist dal →]

Ačkoliv mele v podstatě celej den, slova to moc nejsou. Mnohem víc vypráví ukazováním. Často si něco domyslíme (příhodně situaci), ale výčet opravdových slov je zatím malý. Leč zajímavý a rozhodně zaznamenáníhodný :).

“Ap” – když chce zvednout. Někdy vyslovuje “a-pí” Viz gramatická úchylka dále.

“Tatá” – asi opravdu znamená táta.

“Hamí” – má hlad. Odpovídá tak i na slova oběd nebo mlíčko.

“(H)oupí” – na houpačce. Asi opakuje houpy, houpy, kočka snědla kroupy…

“Ťapí” – podivování se nad novým pohonem.

“Kabí” – kabel. Gramatická úchylka na dvouslabičná slova zakončená -í je myslím vysvětlena. A životní úchylka na kabely taky.

“Auto/Auko” – auto.

Vypráví autíčku na hřišti

“No vida, takhle ty nožičky fungujou!”

Jak mu ten začátek chození dlouho trvá (trvalo :o)), naučil se Theo prakticky dokonale ovládat svůj vozík, který dostal k 1. narozeninám.

První pokus na začátku května:

A v půlce června už s profi obrátkou:

Teď na nás vozíček čeká doma v Kataru. Co s ním bude vyvádět v září, až se znovu setkají, to si raději ani nepředstavuju…

Jsme v Čechách! Za minulý měsíc jsme přejeli z Dohy do Vídně a Nitry, do Varny, zpátky do Nitry a se zastávkou v Brně do Prahy. Bratru 8000 kilometrů po silnici a vzduchem. Zážitky dopíšeme v brzké době! Teď k 15měsíčninám

Jak jinak – Theo je čipera, chvíli nepostojí a všechno ho děsně zajímá – očima, ručičkama a samozřejmě jazykem :o). Rád si hraje s kabely a knížkami, nosí hračky do vany a do koše na prádlo, slušně jí i spí… Už jen vypilovat tu chůzi a zařadit do té svojí kontinuální hatmatilky i pár srozumitelných slov :-).  Jinak je to celkem pohodář a díky za to!

[Cist dal →]