Udeřil podzim – konečně můžeme chodit ven kdykoliv se nám zlíbí, i v pravé poledne! Ale to nikam nechodíme, to spíme (plurál často i záměrný :-)). Je prostě báječný počasí, i když do venkovního bazénu už to pro tak malý (a tenký, nojo furt) dítě moc není. Ve vnitřním bazénu ale budeme samozřejmě pokračovat dále – každou neděli se skupinkou 5-7 malých kamarádů. Lovit balónky, skákat do vody, běhat po pěnové matraci na hladině. Sranda veliká!

Pomaloučku, polehoučku ho začínají děti opravdu zajímat, i když hraje si nejradši stále sám (nebo s námi či jinými opravdu spolupracujícími osobami :-)). Je ostýchavý, ale nijak dramaticky a celkem rychle se “otrkává”.

Běhá, tančí, skáče, jezdí na odrážedle a je ho všude plno. A když není vidět, vsaďte boty, že ho bude aspoň slyšet! Tkbkš! Míč hop! Hahahaha! Mááááu koči-ka… Happy days.

[Cist dal →]

… usoudila učitelnice na zpívánkách, když chtěla Theušku instruovat k hraní na xylofon a on na to levačkou.

“Momentálně ano,” odpověděla jsem.

Ne ve všem, ale je vidět, že pokud potřebuje něco dělat precizněji, hodí si to doleva – lžičku, vidličku, tyčku, pastelku. Někdy zkouší přehodit si je do pravé ruky, ale nevypadá, že by mu to bylo pohodlný a dlouho to nevydrží. Nedávno jsem se dočetla, že dětem trvá spíš do 2 – 3 let (někdy dokonce do 5 – 6), než se hlava definitivně rozhodne, kterou ruku a nohu bude člověk preferovat.

Čistě po nás by genetický levák být nemohl, ale “patologický” může být v podstatě kdokoliv (a podle některých studií počet leváků dokonce narůstá).

Takže ono je to stejně asi dneska jedno, žejo, o levorukejch nůžkách to neni :). Hlavně aby byl Bublinka šikovnej!

Pro někoho obyčejné úterý, pro nás svátek :). Ten Theo oslavil extra porcí oblíbených malinek a ostružinek v jogurtu s ovesnou kaší.

Slupnul je jak … no malinu!

Kam. Zase. Ten. Půlrok. Utek???

Jakatěki ejtaká tika šajkejk tady teď radostně posloucháme každej boží den. Žvanil tam ale dokáže propašovat stále více opravdických slov. Zbytek času stráví urputným ukazováním na věci, pro která je třeba slova teprve zformovat. Loví tak “m-ke” z polívky a  na bryndáku ukazuje “opič”.

No a ty dny jsou taaak nabité zážitky, že už ani nemá smysl v noci vstávat! Takže jednou, k ránu kolem páté, rychle nakrmit a chrní se dál. Přes den už to je ale jiné kafe – to spí, jakože nespí, ale když mu ta půl tři čtvrtě hodinka stačí…

“Mímo” už je fakt spíš takovej náš interní vtípek.

[Cist dal →]

Jak to je možný, že my dospělci odchodíme celej rok v jedněch botách a Bublinka chodí teprve necelý 3 měsíce, doma v podstatě jen v ponožkách či naboso, už má celou jednu polici v botníku?

Capáčky (Liliputi)

[Cist dal →]

Kdyby se neozývalo tlumené Kde je? Kde je? Kde je? Kde je?, asi bych se trošku vyděsila, kde to dítě probůh zase je…!

Theuška si zakrývá rukama oči a vykřikuje: “Kde je? Kde je?”

A sám si s roztažením rukou odpovídá: “Tady!”

Děsná sranda! A Theova první věta.

x-)