Slaví/me s rýmou – tahle je naštěstí celkem rychlá. Totiž jak nestonat, je v tomhle týdnu, kdy teploty přelezly 50 stupňů a klimatizace jede na plné obrátky, všudypřítomná mantra. Ale zocelujeme se :).

Na chození to stále ještě nevypadá (a ptaním se to fakt neurychlí :-)), ale tipovačka na Katar, Slovensko, Bulharsko nebo ČR může vesele běžet :). Upřesním tedy, že  Theo stojí bez opory, za vozíkem doslova utíká, ale samotný “běh” probíhá na čtyřech. Potřeba přenášet předměty je taky silná, ale na to dobře slouží pusa. I tahací hračky se tak dají plnohodnotně zapojit do hry!

Trénuje i spoustu nových zvuků – nejvtipnější “tk tk tk tk” omílá stále dokola. A jak se směje, když to někdo po něm zopakuje. “Hurá, oni mi rozumějí!” (No ne tak docela :-)). Ale snad si rozumíme jinak <3.

A teď přehledně:

[Cist dal →]

Čapnu vozík a jdu :-).

Nejlepší zábava dnešních dnů – tlačení vozíku sem a tam, dokud nezahlédne něco lákavějšího. Zpravidla jakoukoli krabici, box či bednu, do které nutně musí nanosit hračky a vlézt do ní i sám. A zase vylézt. A vlézt a vylézt… dokud nezahlídne vozíček a nemusí ho zas nutně někam odtlačit :).

Už je vestoje dost motoricky zdatný, stojí s jistotou a často už si dovolí  zaměstnat i obě ruce (což někdy samozřejmě končí na zadku). A pro spadlé předměty si nekleká, ale jde na bobek.

Takovej je to bobek šikovná :).

[Cist dal →]

Neboli rok.

Neboli to snad není možný! Každej to říká a helemese jaká je to pravda.

Ten krok k samostatnosti na přelomu prvního roku je něco mimořádného. “Theo, jak jsi veliký?” Natáhne ruce nad hlavu a Ivan mu zafouká na odhalené bříško. Theo se směje. “Theuško, ukaž, jak jsi veliký?” Natáhne ruce nad hlavu, ale tryskově je stáhne dolů a kryje si bříško s obrovským výbuchem smíchu, jak to vymyslel! Mě přelstíte jenom jednou :-D.

Je vidět, že si nejenom spoustu věcí pamatuje, ale taky že dokáže spoustu nových odvodit. Pokud se takhle dají otevřít přivřené dveře, tak se takhle dá otevřít skříňka (nojo, je to tak!).

Umí se sám najíst a napít. Dneska poprvý vzal voskovku a načmáral s ní něco na kus papíru. Včera vybral z krabice dva stejné činely a zbytek večera s nimi mlátil jeden o druhý. Balónek na šňůrce stáhl od stropu až do ruky. Hlavička jede na plné obrátky, stejně jako šikovnost ručiček a nožiček. Tolik je toho třeba ještě objevit! Připravit ke startu, pozor….. druhý rok :-).

[Cist dal →]

měsíců. Někdy mám ale pocit, že 3x mrknu a bude to LET! Ty dny strašně letí a za měsíc to bude rok. Uff.

Je to vůbec ještě miminko, když to stojí a potácí se kolem nábytku? Nebo je to už velkej kluk maskovanej buclatýma tvářičkama a prstíkama, co ještě spíš píchnou kočku do oka, když ji chtěj vlastně jenom chytit za ucho?

Miláček.

Co je potřeba si tento měsíc zapamatovat?

[Cist dal →]

“Osobnost vašeho dítěte se v tomto období začíná naplno projevovat,” píše se v odborné literatuře. Takže Theo je takovej opatrnej pozorovatel. V novém prostředí, ve skupině dětí nebo na plavání se nejdřív dlouho pozorně rozhlíží, než přikročí k nějaké akci. Opravdu nikam nespěchá, postupuje v objevování pomaličku a s velkou rozvahou. V roce chodit nebude :), ale přechod z plazení na čtyři, zvedání se do kleku (a do stoje ehm) je úúúplně dostačující pokrok.

Třikrát, někdy i čtyřikrát denně, dostává kromě kojení i ovoce a zeleninku, chleba, těstoviny… Jí velice dobře (však se koukněte na ty líčka x-), sám se krmí, neplive, pracuje s kouskama. Experimentuje! Pomeranč je na první cucnutí kyselej, ale Theo se otřepe a už se natahuje po dalším :).

Věřím, že obojí – opatrné zhodnocení nové situace následované nadšeným zapojením se do víru dění – se mu budou v životě hodit.

[Cist dal →]

Touhle fotkou to prostě musím uvést. Kdo má dítě medvěda, kterej večer zalehne a vykulí se až ráno, asi nikdy nepochopí, jaké to je, když se začne klučík budit jen dvakrát třikrát za noc! Udělali jsme nedávno pár cílených změn ve spacím “režimu” (uspává i Ivan, posunuli jsme denní spánky, dáváme spát až kolem deváté večer jako za starých časů atd.), ale celkově bych si za to kredit moc nepřipisovala, kór v období prvních zubů.  To on sám :-). Teď akorát aby to aspoň chvíli vydrželo ehm :-x.

Taky zmacatěl, aspoň nám to tak přijde :). Za poslední 3 měsíce přibral něco přes 600 gramů, ale natáhl se jenom o 4 centimetry. Čekám teď zase nějaký skok, podobně jako to v tomhle věku bývá s váhou. Ani jedno ale nechápu – jak je vůbec fyzikálně možný, že dítě váží 3 týdny stejně a při dalším vážení to najednou dožene?

Jinak o zubu už řeč byla :). Roste a už si tam krásně trčí – zatím bez bratrů a sester.

A je to čím dál větší hároš x-). Ale děsně cool!

Přečtěte si, co se ještě přihodilo.

[Cist dal →]

Zuby sice stále žádné nemá, ale do některých věcí už se tento měsíc pořádně zakousnul. Do cukety, do jablíčka… do plazení, do válení sudů… :). Dítě v pohybu, to je úplně jiný kafe! Například už moc nechce rodičem vymýšlený program, radši někam zdrhne a tam si natajňačku krámuje :-).

Hodně se nám taky tento měsíc přeskládalo denní spaní. Z dřívějších čtyřech spánků zbyly dva, zato ale aspoň jeden bývá hodinový i delší, což je taky příjemná změna.

Většinu dní v týdnu už Theovi nabízíme “pevnou stravu” (příkrm, nebo jak tomu chcete říkat) – obvykle různou zeleninu a ovoce podle toho, co zrovna máme k dispozici. V zásadě má rád všechno, nikdy nic nevyplivuje ani neodmítá. Jí prostě, dokud ho to baví :), obvykle tak nějak uprostřed dne, kdy je odpočatej a v dobré náladě.

A přes týden se taky nenudíme. Každou středu jsme teď chodili na plavání, v úterý na sraz s dalšíma dětma roku 2011 (kterýžto se někdy v příštím roce rozpadne na playgroups; teď je to vzhledem k věku spíš pro maminky) a ve čtvrtek na zpívánky. Jestli se nám podaří v příštím roce dostat místo na cvičení v Aspiru pro děti, tak budeme nakonec rádi, když ho stihneme jednou týdně :o).

Tak a tady ho máte – Theo 8měsíční – naše veselá kopa x-). (A klasický přehled následuje).

[Cist dal →]