Jezdit se nemusí jenom na tom odrážedle, že jo? Osedlat se dá: tatrovka, maminka, tatínek, kočka, krabice, kufr… Prostě tady to stále jede.

Taky pant mu jede. Tento měsíc začal spojovat slova do větších vyprávěcích celků. “Auto, sinici, vodant, d-nc” je příběh naší jízdy autem po nerovné cestě. Nejlépe vyprávěný u večerního uspávání, protože je takového dobrodružství prostě plnej :-). “Sest sedum, sest sedum, sest sedum” je určitě taky zajímavá a obsáhlá story, jenom nevíme, co se v ní vlastně počítá.

Velký překvapení pro nás je, jak už si pamatuje, kde věci jsou a jak k sobě patří. Po dvou dnech intenzivního dospěláckého pátrání přinesl na prosté požádání chůvičku, kterou předtím bezpečně uložil do zavěšené chňapky. Nebo dotáhl kufr (předmět doličný výše) s tím, že  “panáček”. Což nezní moc logicky, kdyby ho tam den předtím neuložil na povozenou. Nebo ke spánku, co já vim.

Ale když o tom tak přemýšlím, tak se není čemu divit, vždyť je to už letos-dvouleťák! Týjo…

[Cist dal →]

(Fotka nemusí být kvalitní, hlavně že je veselá :-))

Tak co nového kromě domácího celkem úspěšného odplenění, nového přílivu samostatnosti a posedlosti vláčky a autíčky? Aaale asi nic :-).

Stále víc se rozpovídává, ještě víc rozumí a začíná si hrát vlastní imaginativní hry. Dobrá je třeba ta s “mašikou” vytvořenou ze za sebou přesně naskládaných houbiček na nádobí. Nebo ta, ve které ho někdo musí honit s kačerem na tyči, zatímco on utíká na odrážedle. Nebo ta, jak skáče na posteli a šipky do postýlky. Energie fakt nemá nedostatek. My ale jo, takže oceňujeme, že je to i dítě čtivé a knižně zvídavé, sednem si na gauč, čteme si, mazlíme se a mučíme kočky. Taktéž mazlením :-).

Taková je nyní naše 5členná rodina.

[Cist dal →]

Udeřil podzim – konečně můžeme chodit ven kdykoliv se nám zlíbí, i v pravé poledne! Ale to nikam nechodíme, to spíme (plurál často i záměrný :-)). Je prostě báječný počasí, i když do venkovního bazénu už to pro tak malý (a tenký, nojo furt) dítě moc není. Ve vnitřním bazénu ale budeme samozřejmě pokračovat dále – každou neděli se skupinkou 5-7 malých kamarádů. Lovit balónky, skákat do vody, běhat po pěnové matraci na hladině. Sranda veliká!

Pomaloučku, polehoučku ho začínají děti opravdu zajímat, i když hraje si nejradši stále sám (nebo s námi či jinými opravdu spolupracujícími osobami :-)). Je ostýchavý, ale nijak dramaticky a celkem rychle se “otrkává”.

Běhá, tančí, skáče, jezdí na odrážedle a je ho všude plno. A když není vidět, vsaďte boty, že ho bude aspoň slyšet! Tkbkš! Míč hop! Hahahaha! Mááááu koči-ka… Happy days.

[Cist dal →]

Kam. Zase. Ten. Půlrok. Utek???

Jakatěki ejtaká tika šajkejk tady teď radostně posloucháme každej boží den. Žvanil tam ale dokáže propašovat stále více opravdických slov. Zbytek času stráví urputným ukazováním na věci, pro která je třeba slova teprve zformovat. Loví tak “m-ke” z polívky a  na bryndáku ukazuje “opič”.

No a ty dny jsou taaak nabité zážitky, že už ani nemá smysl v noci vstávat! Takže jednou, k ránu kolem páté, rychle nakrmit a chrní se dál. Přes den už to je ale jiné kafe – to spí, jakože nespí, ale když mu ta půl tři čtvrtě hodinka stačí…

“Mímo” už je fakt spíš takovej náš interní vtípek.

[Cist dal →]

Mnohem lepší než “šestnáct”, aspoň dle výrazu lidí, kteří se na věk optají a skoro hned vědí, že to je vlastně skoro rok a půl. Ach ta matematika.

Skoro-rok-a-půl teď miluje všechno na kolech. Auta, vláčky, kočárky, odrážedla, všechno. Je to kluk, je to nad slunce jasnější :). S auťákem v ruce a podruhé zkrácenou ofinkou už nedostává ani tolik holčičích přezdívek od kolemjdoucích.

Ale jak se umí vzteknout! Když něco ne a ne a ne, tak to fakt nejde přehlídnout, natož přeslechnout! Člověk aby měl nervy z ocele a taky bicepsy (když jedinou správnou odpovědí je často nosit) a taky hlavu (když je do ní mlácen helikoptérovýma rukama). Ale když něco jo a jo a jo, tak je odměnou nádherný zvonivý smích a zubatý úsměv od ucha k uchu. Blahořečeny budiž všechny dny, v nichž toto dokonce převažuje.

Láska naše.

[Cist dal →]

Tak ten bublinka nám už fakt chodí! Uskutečnila se tedy dokonalá revoluce v dopravě – o tolik roztomilejší než nějakej parní stroj :-).

Byl to měsíc bez tatínka, ale i tak strašně krátký. Podnikli jsme řadu výletů a taky samozřejmě nesčetně srazů s novými i zase o rok staršími kamarády. Bylo to moc fajn a opravdu by se nám tu v Čechách pěkně žilo. My to víme!

A co ještě nového?

[Cist dal →]

Jsme v Čechách! Za minulý měsíc jsme přejeli z Dohy do Vídně a Nitry, do Varny, zpátky do Nitry a se zastávkou v Brně do Prahy. Bratru 8000 kilometrů po silnici a vzduchem. Zážitky dopíšeme v brzké době! Teď k 15měsíčninám

Jak jinak – Theo je čipera, chvíli nepostojí a všechno ho děsně zajímá – očima, ručičkama a samozřejmě jazykem :o). Rád si hraje s kabely a knížkami, nosí hračky do vany a do koše na prádlo, slušně jí i spí… Už jen vypilovat tu chůzi a zařadit do té svojí kontinuální hatmatilky i pár srozumitelných slov :-).  Jinak je to celkem pohodář a díky za to!

[Cist dal →]