Ani dva roky to netrvalo :D. Už na začátku dubna nám totiž z Brna přišel Theuškův český rodný list a dítko nám i očíslovali, už je to uděláno, už je to hotovo. Další česko-slovenský občan.

[Cist dal →]

Končí jar (v preklade obdobie piesočných búriek) a pomaly nastáva leto (neznesiteľná horúčava). Mačky zhodili zimnú srsť (áno, teplo neteplo, furt aspoň dvakrát do roka máme chuchvalce všade) a Theuško oslávil druhé narodeniny.

Ako je už správnym zvykom, narodeniny znamenajú poriadnu narodeninovú párty. Podobné akcie sa so zvyšujúcim sa počtom detí začínajú stávať oporným bodom sociálneho života našej malej komunity. Proste každý mesiac sa aspoň jedna detská párty nájde. A tak už ani nemá zmysel niečo spoločne plánovať, proste sa počká do ďalších narodenín. Nestihli ste odovzdať vianočné darčeky? (áno aj to sa môže stať … ) Nevadí, do mesiaca sa nájde možnosť ich odovzdať pri podobnej príležitosti.

[Cist dal →]

A když perfektně pinká raketou do míčku, bude z něj dobrý squashista? A když už skoro umí udělat kotrmelec, prospěla by mu gymnastika už teď? A když usedá za piáno a 20 minut si tam vydrží hrát, čeká ho hudebka? Joo, takový myšlenky nás samozřejmě napadají, ale hlavně se radujeme, že má k různorodým aktivitám přístup, že ho baví, a tajně doufáme, že mu něco z toho vydrží :). Dva roky, to je (další) velkej předěl ve schopnostech, dovednostech, sebevědomí a rozpuku osobnosti.

Jooo, bude to Osobnost! A to je hlavní

Náš konečně slovenský i český občan!

[Cist dal →]

To se nám to pěkně sešlo: doznívající vlna separační krize a začínající období vzdoru. No teda… kdybych chtěla, aby mi něco viselo kolem krku 24 hodin denně, vybrala bych si něco lehčího :). A tiššího. Drahocenný je toto naštěstí až dost. Mamííí! Mamíííí! Necííí. Ne ne. Maminkooo! Ke mně. Ke mněěěě.  

To už jsou dny, kdy mi kaáásný (kreslí po nábytku pastelkama), moký (vylil konev), mňaaau (tejrá kočky), jedýýý góu (skáče z vejšky) a chytej (něčím metá)… přijdou jako pohodičkový hraní a spokojeně ho z povzdálí sleduju :-).

Ale hraje (si) i na něco jinýho než jenom na naše nervy :-). Začíná hrát imaginativní hry, v nichž se kostička mění v auto nebo vrtulník, houbičky se jako vagonky řadí za vláček a knížky v garáž. Upřímně líto mu je, že si nemůže do toho vláčku vlézt nebo že ho neveze… tak silná je i začínající dětská představivost :).

[Cist dal →]

“Kížku! Kížku!”

“Kížkůůůůů!”

A jakou si donese? Chvíli přebírá, vybírá, ale určitě to bude jedna z těchto. Jeho momentálně nejoblíbenější.

[Cist dal →]

Když se lidi ptají, už konečně umíme “nepočítat”, ale jako normální lidi říkáme, že mu v dubnu budou dva :-). A neomylné příznaky Terrible Two’s na nás pěkně vystrkují růžky. O neci neci nenene rozhodně není nouze :-), jen aby o 12 sekund později byl stejný objekt nebo aktivita jeho největší životní touhou.

Ale však musí to tak být, když už ví, že On je Teška – samostatná osoba, která řídí své touhy, plány a požadavky :-). Tohle dělá maminka, tohle dělá tatínek a tohle dělá Teška. I prstíčkem si ukáže. Tohle jí, tohle nejí, tohle nosit nebude, sem vyleze sám, támhle potřebuje na pomoc ruku, sem mu stačí dotáhnout židli, takhle se kreslí, takhle se nekreslí, dejte sem nějaký auto!

K co to je? co to je? co to je? taky nově přibyl zájem o to, jestli je to zelný? Né? Modý? Né? Žutý? Dyť jsem si to myslel

[Cist dal →]