Je už podzim, že? Vůbec nevím, na co si ten český fotbalista stěžoval, že mu bylo při sobotním zápase v Doze horko. My pro tyhle chladné večery žijem!

Tak ale zpátky do Prahy. Ne že bychom fotosérii uzavírali, protože se zahrada bude bagrovat, dláždit, případně celé znova! Ale už jsme na ní nafotili, představte si to, celý jeden rok – všechna čtyři roční období.

Zbývá jen podzim – takže jen červená to může být. No není to krása!?

[Cist dal →]

Už je to tady – začínáme být trošililinku vorvaní Ne vorvani, ale prostě opotřebovaní! Ten nedostatek spánku se zrovinka teď sešel se separační krizí, rýmami a nějakými těmi provozními povinnostmi a mrtvoly jsou na světě. Ale zas my už něco vydržíme, ne že ne :).

Jak se pořád budí v noci, tak se navíc denní spaní omezilo na nosítko, auto nebo kočárek, a to ještě každé za specifických okolností a na nezbytně krátkou dobu. Ale vždycky, když jde do tuhého, to prostě nějak vyjde a nějak spí. Aspoň chvilku :). A tihle dva klauni ji pak už skoro vždycky zase rozesmějí.

[Cist dal →]

[Cist dal →]

… a půl? Joo, taky jsem si myslela, že kolem šestky už s půlkami seknu, ale nasbíralo se toho zase tolik, že je ještě chvíli využiju. V životě prvňáka je půl rok ještě strašně dlouhá doba!

A já se taky ráda ohlídnu!

Nedávno jsem hledala, kdy jsme ho naposledy dávali stříhat. Vím jen, že to bylo tehdy, jak se ještě v kadeřnictví podíval do zrcadla a zděšeně prohlásil, že už NIKDY ho nesmíme dát ostříhat!! Po nějakým půl roce máme doma dokonalýho rockera. Ale sluší mu to, musim říct.

Změny obecně nemá moc rád. Dospívá to tak daleko, že se nic nesmí vyhazovat. Navíc vypozoroval, že když okamžitě argumentuje, na jaký art projekt to bude potřebovat, tak se nad tím aspoň zamyslíme :-D. Leda u stříhání nehtů nakonec vždy souhlasí, že to už je přece jen přes čáru :-P.

Jinak je chytrej a neuvěřitelně sociální, do všeho se rád zapojí a nikdo pro něj není dlouho cizí. Ve slabých chvílích už ale totálně pubertuje – vzdoruje, držkuje, vzteká se a mlátí kolem sebe, včetně prostřední sestry, která je ale zároveň jeho nejoblíbenější parťačka. Nejmenší sestru Theo miluje zatím bezmezně a rád se o ni stará, i když mu dotyčná krade a boří věci.

[Cist dal →]

Plazení odzvonilo, miminko nám leze (a jak rychle!). Rovnou začala i sedět, o všechno si stoupá a už se začíná i pouštět. Pak nemá být tak otlučená… Boule na hlavě už jí snad zmizela, ovšem modřina na tváři se ještě stále vybarvuje.

Tři nové zuby jí na náladě nepřidaly, ale i tak jí moc sluší :-). Navíc už s nimi leccos ukousne – okurku, jablko, kus chleba, kus papíru a gumy. Děti jsou neustále na trní, co jim zase rozbije, případně rovnou sní, a tak si ty svoje shopkinsy a lego obzvláště dobře střeží. Win-win!

[Cist dal →]

“Ou maj gubmeš!”*

[Cist dal →]

Z malého děvčátka malou slečnou snadno a rychle! Jen co odezní tahle separační (existenční) krize, vyloupne se ještě sebevědomější, samostatnější a rozhodnější. Živě to vidím! Zatím trvá absolutní netolerance separace, i když záblesky tam jsou!

Nejoblíbenější hrou zůstává “budeme si s nima mluvit” :). A je to jedno, jestli jsou to panenky, autíčka nebo houby do vany! Je to neskutečně roztomilá hra, ale sakra náročná na pozornost a spolupráci (rodiče!) :-D.

[Cist dal →]