Minulý týden byl v Kataru 3denní státní svátek, ale velká část firem dostala volno  celý týden. V úterý totiž začal Eid Al Adha – svátek navazující na Ramadán poutí do Mekky. Tam taky řada Katarců odjela (asi tisícovka podle přidělených víz, ostatní zase čekají na příště a tak dále); snad si odvezou jen pěkné duchovní zážitky a nepřivezou víc MERSu než je nezbytně nutný :-o. Mnohem víc lidí odjelo na dovolenou, což jsme taky zvažovali, ale nakonec zůstali na místě a užili si nezvyklý, poklidný rodinný čas.

[Cist dal →]

A zase o půl roku blíž k dalším narozeninám. Fúha!

Dvouapůlletý Theo už moc dobře ví, co chce a nechce, což se samozřejmě občas (každý den) neobejde bez nějakého toho záseku a hysteráčku. Terrible twos se tomu říká, ale zas tak terrible to není, když se na to rodič dokáže připravit a v neklíčových otázkách dítěti vyhovět. Chce krájet nožem? Vlastně proč ne. Vybírat si 10 minut lžičku k jogurtu, dalších 10 minut tričko – u toho přeházet všechna ostatní, dalších 10 autíčko, co si vezme s sebou? Nepodstatné. Vydobyl si také výhradní výkon domácích prácí, kterými jsou: výběr tablety do myčky, zapínání myčky, pračky a varné konvice, cpaní prádla do pračky, kolíčkování při věšení, “.ozv.távání” (mixování) polívek a sfoukávání svíček. Učí se být samostatný, správně se rozhodovat, organizovat si čas a rozpoznávat reálná nebezpečí od nutné opatrnosti.

Přes den už je bez plenek.

Začíná si hrát s dětmi, ale žádná velká spolupráce to není, především se s nimi rád honí :). Jinak preferuje vlastní hry, do kterých mu nikdo nezasahuje. A je to už fakt dobrej parťák!

[Cist dal →]

Když jsme se po létě vrátili do Kataru, Theuška začal používat obrat, že pojedeme na ejbon, bude ejbon, dokonce že vláček zatáčí na ejbon. Takže ne vymyšlený slovo, na to ho moc neužije, ale normální součást slovníku, která potenciálně lze ukázat nebo udělat. Žádné osvědčené metody odhalení významu tohoto tajemného slova nás ale ne a ne přivést na stopu.

[Cist dal →]

Ty nejlepší letní hlášky našeho čím dál užvaněnějšího syna jsem si musela zapsat, protože se na nich bavíme dodnes.

Tak například. Theo prolézal u babičky tyč s naskládaným naškrobeným prádlem. Po několikátém průlezu tyč samozřejmě spadla a veškeré prádlo se sesypalo na podlahu. Všichni jsme ztuhli. Theuška na nás z tý hromady kouknul a pravil: “Spadlo ti to.” A hrál si dál.

[Cist dal →]

Už jste si říkali, že “ročenkám” úderem druhého ročku odzvonilo, co? Ale né, jen teď pojedeme chvíli s většími přestávkami, aby to nebylo takové… počítavé! 27 měsíců – to než se podělí a odečte, to máme pozítří. Takže bez větších zdržovaček, tohle se nám nasbíralo k zaznamenání za posledního čtvrt roku.

Theo je samostatnější a ač stále ze své podstaty stydlivý, taky je společenštější. Vypráví cizím lidem u výběhu s gepardy, že kočička udělá hoplá. Takle! a ukáže rukama výskok vysoký. Přivolá i okolo stojící děti a ukazuje jim Koukněte, kočička tady je!, aby ji náhodou nepřehlédly. Tohle po mně teda nemá :o).

Pořád něco povídá. Nebo si zpívá! Česko-anglicky, jak mu to přijde na jazyk. Nakoupila jsem proto další česká hudební CD, abychom měli co pouštět v autě. Iniciativně bych se ale mohla doučit alespoň nějaké sloky z písní prostonárodních, ze kterých znám většinou sotva první verš :o). Pohádkové doučování přijde vzápětí.

Miluje motorku a pomalu si myslíme, že je připraven přesedlat na koloodrážedlo (kolo bez šlapek – jede to zatraceně rychle!). Na fyzické aktivity se zdá vůbec šikovnej, rád haje na squash, má busličky na hokej (třeba z listů papíru) nebo chce hrát fobal. Na to jsou nejlepší ti tátové, už aby tu s námi byl! (za 3 týdny).

[Cist dal →]

Ať předpověď říká, co chce, když někde má pršet, bude to u nás pod Ještědem. Ale víte co, ono to ani lachtanům ani úředníkům ani čerstvýmu milovníkovi gumáků naprosto nehne brvou :).

[Cist dal →]

Skončil další plavecký semestr. Pro dvouleťáčky je to samozřejmě hlavně zábava sestávající ze spousty zpívání, čvachtání, cákání, mlácení do míče, skákání a potápění… Přímo z tohoto se fakt ještě nikdo plavat nenaučil Ale příští rok… příští rok se stane jedna ze dvou zásadních věcí: vody se začne strašně bát a s plaváním sekneme. Nebo fakticky plavat začne, jako tříleté holčičky v nedělní hodině před námi. Tak jsem zvědavá!

Doma u bazénu si dáváme většinou pohodu s plovací vestičkou, takže Theuška může lítat víceméně, jak “počebuje”. Z malýho brouzdaliště do dětského bazénu, ve kterém má vodu po hrudník, anebo rovnou přeskočit “zábrany” do bazénu hlubokého. Dvě hodiny uplynou jako nic a ještě aby to dítě z vody heverem tahal. V našem případě nejlíp na jídlo :D.

Nejnovější inovací jsou “býječky”, které nám doporučila úča na plavču. Zdá se, že Theuškovi ta chlorovaná voda nedělá dobře, a vlastně souhlasím s tím, že i Phelps by byl dneska slepej, kdyby je nenosil :). A jak jim oběma slušej!

[Cist dal →]