Zuby to nemá, o vlasech taky prakticky nemůže být řeč, ale slyšet je to na sto kilometrů. V šátku jedno z nejspokojenějších miminek na světě, jinak s ní šijou všichni čerti. Takovej hardcore attachment parenting :-D.

Aspoň už se nechá nosit vertikálně, to mi hodně ulevilo. V kolíbce už byla těžká, takto břichem připlácnutá ke mně, se jí váha mnohem líp rozloží a i na nožičky má víc místa. Výhled je asi horší, ale buď to vynahrazuje jeho oboustrannost, nebo si zvykla.

Celkem už se s ní dá i cestovat autem. Vybírám si tedy stále, pokud to jen trošku jde, kolem-spánková okénka. Rozdíl ale je, že během nich si tu chvíli, než usne, potichu a zaujatě hraje. Neřve, jako bychom jí tam místo hrajícího pejska hodili rozzlobenýho škorpióna.

Plazí se! Ne rychle, ale dost na to, aby si dokázala v okruhu pár metrů sebrat ze země cokoli, se jí zalíbí. Na to Theuška není zvyklej, a tak už pár dní jančí nad čímkoli, co si Sára vezme do ruky. Když se ho ptáme, proč si to nemůže vzít (ani “svoje” hračky), vymýšlí všechny možný i nemožný hypotetický důvody, proč “tohle ne!”. Ještě z toho budou pěkný bitky a asi hodně brzy…

Jinak bráchu nade všechno miluje.

[Cist dal →]

Představte si to, Kočule má 6,6 kilo – právě dvojnásobek váhy, se kterou se narodila! Má teda o kilo víc než Theuška touhle dobou (ale kdo ne, že?), ale ten si tu svou zase zdvojnásobil trošku dřív. Spurtík to teď byl u Sárky docela slušnej – víc jak kilo za 6 týdnů, fjůůůů.

Tu nově nabytou sílu taky náležitě využívá, je to totiž světová nespravedlnost, že všichni kolem se můžou někam pohybovat, jen ona ne. A že to zkouší.

[Cist dal →]

Článek jsem chtěla původně dopsat už včera, ale šla jsem radši spát, abych byla ráno s dětmi dorůžova vyspaná. Samozřejmě kdybych věděla, že budeme vstávat před půl pátou, mohla jsem se takové ambici pěkně od plic zasmát a dodělat to :-D.

Ve 4 měsících začal blbě spát i Theuška. Z relativně už dlouhých spánkových intervalů se staly krátké, klidně 20minutové – v noci!, ne ve dne, tam už 20minutové dávno byly. Sára zase spí víc přes den, takže suma sumárum těch 11 hodin za den jakž takž nasbírá.

Do toho se ale taky dávno otáčí na břicho, podsouvá si kolena pod zadek a všelijak výská (hlavně ale hlasitě) – takže ne že by se přes den dala jen tak někde tiše odložit :-), je jí prostě všude plno. Je urputná, veselá a čím dál krásnější. Jak prohlásila mamka “no necháme si ji” :-).

[Cist dal →]

Velkej brašule si právě prochází svou pročpročproč fází a to bych nikdy nevěřila, jaký všechno proč se dá vymyslet. Namaluj mi auto a proč je červený a proč má kola a proč je to auto a proč jsi ho nakreslila a proč jsem to chtěl. Tichooo!

Poslední dobou taky zažívá obrovskej příliv samostatnosti a touhy družit se s dětmi. Je ale stále dost plachej, k dětem promlouvá citlivě a příliš se nebrání, když se po něm někdo ohání raketou. Raubíř to ve skupině dětí asi nebude, vidím ho spíš jako vyjednavače a kluka, co si dělá věci po svým a nenechá se tak snadno strhnout davem. Snad si svoje místo najde.

České prázdniny si v tomto směru strašně moc užívá! Všechny děti mluví česky, všechny maminky se přátelí a společně trávený čas je prošpikován novými zážitky – hlavně těmi venkovními. Šišky, šneci a bahno jsou prostě nej :). Bude se nám tu jednou (brzy?!) dobře žít.

[Cist dal →]

No neni kuááásnááá?

Trošku už ten svět vokoukla a konečně shledala, že to tady není tak špatný a není potřeba na všechno hned ječet. A když jo, je vlastně nejlepší zalízt si do šátku a tam si odfrknout. Většinu dne, ať už v něm chrní nebo se rozhlíží po okolí. A lidi áchají :).

Režimek se taky začíná vyloupávat – vstávačka mezi 6. a 7., uspávačka kolem deváté večerní. Mezi tím pár 20-30minutových šláfiků a pár rychlých kojení. Můžete hádat, který z našich dvou kojenců je větší entuziasta do mlíčka :-D. No slečna to neni.

A další novinky?

[Cist dal →]

Kam ten čas, sakryš, zase tak peláší??

Dvouměsíční hystérečka je stále většinu dne kňouravě naložená, není-li ovšem naložena v šátku! Aspoň že zabírá něco tak jednoduchého! Je to teda už lehce i nad moji komfort zónu mít ji připlácnutou 10 hodin na těle, ale co s ní jinýho, přece tu neohluchnem :-D.

Zlepšení jsou ale vidět – už vydrží tu chvíli na hrací dece, tu chvíli na rukách. Zaujme ji hračka nebo kočka, nebo cokoliv jinýho, to je jedno :-). V takovou chvíli je klidná, pozorná a úplně absorbovaná objevováním. Má krásný (zatím stále tmavěmodrý) oči a je vlastně strašně roztomilá, i když řve :). A zatím v noci spí!

Tady je Chubbs zrovna moc spokojená, ta dopoledne bývají už hodně v pohodě.

[Cist dal →]

Takže hlavně nesrovnávat :-).

Sára není Theo, to teda opravdu ne. Od začátku výborně saje a excelentně přibírá, už má i pár krásných faldíčků! Přitom pije kratší dobu a u prsa za boha neusne. Musí se vyčůrat, musí si krknout, musí se s ní drncat a drncat a drncat. Nedávno jsem objevila, že na gymnastickém míči je to skoro bez práce.

Chvíli jsme žili v hrůze, že je koliková. S vyvrácením ještě počkáme, ale teď se přikláním spíš k tomu, že to je prostě malá hérečka s občas bolavým břichem. Hystérečka :-)) Když se totiž 3x vymění plenka (nesmí být ani ucvrknutá), nakojí, vykrká a podrncá, řev je v tu ránu pryč. Ale když už jekot je, má to teda grády. Asi půjde do sboru.

Je krásná a voňavá, celá naše. A tak začíná její ročenka.

[Cist dal →]