Bylo to malé a bylo to milé. Tahle naše partička, to je prostě život.

[Cist dal →]

Tak to vidíte, zase rok v čudu. A že u těch miminek je to sakra moc moc moc vidět! Z bezmocného miminka ve skoro-chodce schopného čehokoliv :-D. Kromě toho opravdického chození a pořádného spaní (ve dne i v noci). Ale vše ve správný čas :).

Zojinka od Štědrého dne poťapkává v prostoru, ale stále je jejím preferovaným způsobem přesunu lezení po čtyřech. Ale to pak jede jako motorová myš! Nejradši mám, když se odpoledne probudí (v módu Dorůžova), vyleze z postele, otevře si přivřené dveře a prostě se k nám zase připojí! To tlapkání dlaněma o zem mě rozesmívalo už u Theušky :-).

Dokáže se celkem zabavit sama, ne tedy, že by v jejím světě existovala varianta sama až tak často Ale ráda přerovnává, vyndává a listuje. A taky ráda jí! Miluje ovoce, ale všelijaké chleby a křupky, těstoviny i zeleninu z polívky (kdo má čas na extra steamování, žejo). Přesto je jasné, že ty poslední zbytečky faldíků už jí dlouho nevydrží :-).

[Cist dal →]

Pro nás jsou Vánoce hlavně na pohodu, nebo se o to aspoň snažíme – a to i když jsou to Zojinčiny první. Ji stejně baví hlavně se hrabat v balicím papíru :). Děti si jinak klasicky užívají aktivity adventního kalendáře, cpou se cukrovím, píší přání Ježíškovi (a ten chudák shání a shání a nakonec zase žhaví amazon :-))… Ale ten nejlepší dárek, ten se jen tak sehnat nedá. Dva dlouhé ČTYŘDENNÍ víkendy!

[Cist dal →]

Poslední čtvrtletní report naší velké slečny, která chce být princeznou, tanečnicí nebo paní doktorkou :).

Je to holčičková holčička! Všechno růžový, třpytkový, princeznový. Knížky jen o princeznách (ještě tak možná Peppa Pig :-)), sukni i na kolo a čím větší čelenka, tím lepší.

Mluví hezky anglicky, nějak jsem to ani nepostřehla, kdy jí to naskočilo, ale nejméně posledních pár měsíců funguje normálně dvojjazyčně, jak se sluší a patří :-D. Co jí taky zbývá, že.

Jejím nejoblíbenějším kroužkem je balet, asi jakýkoli druh tancování by ji bavil. Příští rok by chtěla začít chodit na gymnastiku. Trošku mě to probudilo, že nemusí všechny děti tak milovat playball jako Theo :-D.

A taky moc hezky a ráda kreslí! Hlavně princezny (“ale neumim ty šaty!”) a celou naši rodinu.

[Cist dal →]

Všední den se proměnil v trénink stání a radost z toho, jaký je ten balanc úžasný vynález. Zojinka už stojí opravdu obstojně. Trénuje to skutečně při každé příležitosti všetně kojení a spaní.

Tím se přes den vůbec moc nezdržuje (vestoje se to stejně špatně provozuje, člověk je z toho celej otlučenej), takže zabere tak 2x, nejlíp někde přivázaná – v autosedačce, v kočárku, lehátku nebo nosítku.

Zešikovnily jí taky ruce, takže si hraje – rozpojuje megablocksy a duplo, strká little people do My Little People domku a otevírá jim lednici a troubu, aby slyšela, jestli stále ještě mluví. Pro všechny tři je to teď jedna z nejoblíbenějších hraček x-).

[Cist dal →]

V listopadu se s velkým zpožděním (národní kolorit) otevřela nová Katarská národní knihovna. Je to až neuvěřitelné, ale dosud tu veřejná knihovna co? Vlastně nebyla! Knihkupectví taky velká bída, čili nejlíp existovat na kindlu a kontinuálně vyplňovat místa v kufrech knihama :-). A teď tu máme tohle.

[Cist dal →]

První letošní komunitní škola je za námi, tak se na to pojďme podívat. Je to fajn patřit do komunity podobně smýšlejících lidí, nikdo se ničemu nediví, tak nějak se chápem. Sejdeme se, něco se naučíme, hodně si pohrajeme … a jdeme si zase hrát a učit se každý po svém. Ten respekt k tomu, že je každé dítě jiné, se hrozně silně prolíná celým tímhle programem.

Aneb s domácí školou se nezačíná, do toho prostě spadne člověk už v plenkách, ani neví jak :-D.

[Cist dal →]