Či jsou Theuškovi samozřejmě už nějakou tu sobotu :-), ale čistě ročenkově jsme mu nemohli ten čas přece odepřít. Tak tedy dnes je ten slavný den, kdy na svět byl přiveden. VŠECHNO nejlepší, zlatko, ještě jednou. A ještě stokrát!

[Cist dal →]

- “Už mám narozeninám?”

– “Dneska už ano, Theuško!”

Lež jak věž, protože bylo teprve 8. března, do skutečných narozenin ještě celých 6 týdnů… Ale takový byl letos plán. S novorozencem bychom dubnovou oslavu skoro jistě nezvládli, a to by nám bylo všem líto. Příští rok to budou mít dětičky už v obráceném pořadí (ťuk ťuk ťuk). A vadí to někomu, že už teď Theuška říká, že jsou mu či? Ne-va-dí!

[Cist dal →]

Pamatujete tyhle fotky? Skoro po třech letech jsme si to s Lydií zopákli – ještě ve stejném složení, jen trošku větší :). Z výsledku mám velikou radost!

[Cist dal →]

Člověk se od těch dětí dozví neuvěřitelný věci! Například “Tady když si šáhneš, tak tady máš pod vláskama kost. A tady když si šáhneš…” (na bříško), “tak tady máš trošku masíčko.” No a nekecá!

[Cist dal →]

Příště až budu doplňovat tuto “ročenku”, budou tomuhle krásnýmu vychechtovi tři roky a navíc už bude velkej brácha (ťuk ťuk). Tolik se toho změní, a přesto doufám, že jeho svět zůstane šťastný a v důležitých věcech neotřesený…

Přes den ještě někdy spí (třeba dneska po plavání :-)), ale často už dává svou aktivitou jasně najevo, že to prostě nepotřebuje. A z toho plynoucí brzké a navíc rychlé večerní uspání je zase pro nás překvapivě příjemná novinka. A pak spí většinou až do rána přilepenej na střídačku ke mně nebo k Ivanovi a zááásadně odkopanej.

Strašně nás baví, jak umí vyprávět! Takhle, ne že bychom nebyli rádi za chvilku ticha, mele opravdu nepřetržitě :-), ale je úžasné, jak entuziasticky popisuje i komplexní události s prvky toho, co se stalo, stane, má stát nebo je někde viděl. Správným dotazováním se dá doptat už skoro na cokoliv a jsou to opravdové konverzace.

Ale taky “konečně” pořádně vzdoruje, jen tak z principu bez zjevného cíle, zřejmě hlavně aby si osahal, jak to kolem něj funguje. “NE” je první odpověď na všecko, než se zamyslí nad skutečnou odpovědí, náladou nebo preferencí. Je to těžká a soustavná zkouška trpělivosti, vyjednávání a přehodnocování toho, na čem je opravdu potřeba trvat a kde je naopak nutné nechat dítěti volnost k růstu a poznání vlastního názoru. Lekce za lekcí x-), díky za to, Bubloško.

Tak si to shrnem:

[Cist dal →]

Zase se urodilo

[Cist dal →]

Teta Lenka sice plánovala, že přijede na svém opálení pracovat už v dubnu nebo květnu, ale nějak jí to s novou prací vyšlo až teď. Přibalila si plavky, opalovací krém, štangli salámu, možná jednu sukni, babičku Haničku a vyrazily.

A plác sebou do písku!

[Cist dal →]