Kam ten čas, sakryš, zase tak peláší??

Dvouměsíční hystérečka je stále většinu dne kňouravě naložená, není-li ovšem naložena v šátku! Aspoň že zabírá něco tak jednoduchého! Je to teda už lehce i nad moji komfort zónu mít ji připlácnutou 10 hodin na těle, ale co s ní jinýho, přece tu neohluchnem :-D.

Zlepšení jsou ale vidět – už vydrží tu chvíli na hrací dece, tu chvíli na rukách. Zaujme ji hračka nebo kočka, nebo cokoliv jinýho, to je jedno :-). V takovou chvíli je klidná, pozorná a úplně absorbovaná objevováním. Má krásný (zatím stále tmavěmodrý) oči a je vlastně strašně roztomilá, i když řve :). A zatím v noci spí!

Tady je Chubbs zrovna moc spokojená, ta dopoledne bývají už hodně v pohodě.

[Cist dal →]

Takže hlavně nesrovnávat :-).

Sára není Theo, to teda opravdu ne. Od začátku výborně saje a excelentně přibírá, už má i pár krásných faldíčků! Přitom pije kratší dobu a u prsa za boha neusne. Musí se vyčůrat, musí si krknout, musí se s ní drncat a drncat a drncat. Nedávno jsem objevila, že na gymnastickém míči je to skoro bez práce.

Chvíli jsme žili v hrůze, že je koliková. S vyvrácením ještě počkáme, ale teď se přikláním spíš k tomu, že to je prostě malá hérečka s občas bolavým břichem. Hystérečka :-)) Když se totiž 3x vymění plenka (nesmí být ani ucvrknutá), nakojí, vykrká a podrncá, řev je v tu ránu pryč. Ale když už jekot je, má to teda grády. Asi půjde do sboru.

Je krásná a voňavá, celá naše. A tak začíná její ročenka.

[Cist dal →]

Dáma, princezna. Šťastná, nevinná, vznešená. No která holčička, malá i velká, by se tak nechtěla jmenovat?

[Cist dal →]

Aká úmera platí medzi dobou venovanou plánovaniu a pravdepodobnosťou, že nastane jedna z plánovaných variant? Vôbec žiadna. Stačí pár minút a dlho pripravovaný plán je možno spokojne zahodiť a niekedy sa aj dočkať reality omnoho lepšej :). Po 2 mesiacoch vyberania doktora a nemocnice či prípadne ich kombinácie sme už už mali koncept, ktorý sa aspoň blížil našej predstave. Problémy s poisťovňami, reverzami a papierovaním sme dali do pozadia s tým, že sa budú riešiť až dodatočne. No a nakoniec sme riešiť vlastne nemuseli nič.

[Cist dal →]

{Tento článek přidávám až dnes, kdy je Sára už skoro 5 dnů na světě. Dokončila jsem ho ale krátce před jejím narozením, a proto sem, třeba u příležitosti dnešního “odhadovaného termínu porodu”, určitě patří.}

40. týden – tak něco takového jste u mě ještě neviděli, jen co je pravda? Theušku jsme touto dobou měli už 4 týdny doma, a tak ani nevíte, jak se blahem tetelím, že tomu tentokrát tak není a mímo se dál pěkně peče, kde je mu nejlépe! A i my ostatní si těch posledních pár týdnů do konce našeho trojjediného života snažíme užít.

[Cist dal →]

Pupáč roste, dalo se čekat něco jinýho? Co je ale neuvěřitelný, že i s takovým nákladem mám “v pase” o 5 cm míň než přes prsa. Přes zadek to ovšem až tak neuvěřitelný není – haha. No ale dítě ví nejlíp, že.

Pomalu odškrtávám ze seznamu jednotlivé položky – hlídání pro Theušku, až budeme v nemocnici; naskenovat a vytisknout kopie dokladů; rozhodnout se pro dulu; finalizovat porodní plán; zašít šátek; přebrat plínky… Prostě to málo, co se dá naplánovat. Theuškovi bych ještě ráda nechala nějaké kroužky. Jenže zároveň si nechci hrát na hrdinku a mám takové tušení, že budu ráda, když se přes den zvládneme najíst a vymyslíme nějakou smysluplnou činnost i bez cestování mimo nejbližší okolí domu. Bude to složitá rovnováha.

[Cist dal →]

Aktuálně zbývá skoro přesně 10 týdnů, takže břicho je větší a větší, až bude největší na celém světě! Já bych ho směle nazvala už monstrózním, ale potřebuju si bohužel ponechat silnější adjektiva na měsíce nadcházející…

[Cist dal →]