Čili u nás jako obvykle Tak jsem se alespoň naučila tři nové úvazy, z nichž nejmíň jeden se u nás určitě natrvalo zabydlí.

[Cist dal →]

Zuby to nemá, o vlasech taky prakticky nemůže být řeč, ale slyšet je to na sto kilometrů. V šátku jedno z nejspokojenějších miminek na světě, jinak s ní šijou všichni čerti. Takovej hardcore attachment parenting :-D.

Aspoň už se nechá nosit vertikálně, to mi hodně ulevilo. V kolíbce už byla těžká, takto břichem připlácnutá ke mně, se jí váha mnohem líp rozloží a i na nožičky má víc místa. Výhled je asi horší, ale buď to vynahrazuje jeho oboustrannost, nebo si zvykla.

Celkem už se s ní dá i cestovat autem. Vybírám si tedy stále, pokud to jen trošku jde, kolem-spánková okénka. Rozdíl ale je, že během nich si tu chvíli, než usne, potichu a zaujatě hraje. Neřve, jako bychom jí tam místo hrajícího pejska hodili rozzlobenýho škorpióna.

Plazí se! Ne rychle, ale dost na to, aby si dokázala v okruhu pár metrů sebrat ze země cokoli, se jí zalíbí. Na to Theuška není zvyklej, a tak už pár dní jančí nad čímkoli, co si Sára vezme do ruky. Když se ho ptáme, proč si to nemůže vzít (ani “svoje” hračky), vymýšlí všechny možný i nemožný hypotetický důvody, proč “tohle ne!”. Ještě z toho budou pěkný bitky a asi hodně brzy…

Jinak bráchu nade všechno miluje.

[Cist dal →]

Skúsenosťami sa človek učí. To platí pre nás teraz už dvojnásobne pri zariaďovaní vecí na úradoch, možno tristonásobne pri zariaďovaní na úradoch v Arábii. Čo ma ale neustále zaráža, aký tip ľudí si vyberá povolanie, ktoré s úradničinou súvisí. Hlavne s tou, ktorá predpokladá ochotu pomáhať a komunikovať. Dajme tomu, že na prepážke na pošte sa môže nájsť akákoľvek povaha, ale ako môže robiť niekto konzula, keď sa proste nechce baviť s ľuďmi?

Hneď po narodení Sárky bolo jasné, čo nás čaká za papierovanie. Prešli sme si tým tou zložitejšou cestou už s potvrdeniami a papierami pre Theušku. Vydanie rodného listu a následne cestovného dokladu je proces s počtom krokov presahujúci stavbu menšieho obytného domu v podaní IKEA návodu. Ale čo, za tú pohodu a zázemie nám to stálo. Vyzbrojený trpezlivosťou som sa vydal hneď druhý deň po narodení Sárky pre potrebné dokumenty na vydanie katarského rodného listu.

[Cist dal →]

Představte si to, Kočule má 6,6 kilo – právě dvojnásobek váhy, se kterou se narodila! Má teda o kilo víc než Theuška touhle dobou (ale kdo ne, že?), ale ten si tu svou zase zdvojnásobil trošku dřív. Spurtík to teď byl u Sárky docela slušnej – víc jak kilo za 6 týdnů, fjůůůů.

Tu nově nabytou sílu taky náležitě využívá, je to totiž světová nespravedlnost, že všichni kolem se můžou někam pohybovat, jen ona ne. A že to zkouší.

[Cist dal →]

Článek jsem chtěla původně dopsat už včera, ale šla jsem radši spát, abych byla ráno s dětmi dorůžova vyspaná. Samozřejmě kdybych věděla, že budeme vstávat před půl pátou, mohla jsem se takové ambici pěkně od plic zasmát a dodělat to :-D.

Ve 4 měsících začal blbě spát i Theuška. Z relativně už dlouhých spánkových intervalů se staly krátké, klidně 20minutové – v noci!, ne ve dne, tam už 20minutové dávno byly. Sára zase spí víc přes den, takže suma sumárum těch 11 hodin za den jakž takž nasbírá.

Do toho se ale taky dávno otáčí na břicho, podsouvá si kolena pod zadek a všelijak výská (hlavně ale hlasitě) – takže ne že by se přes den dala jen tak někde tiše odložit :-), je jí prostě všude plno. Je urputná, veselá a čím dál krásnější. Jak prohlásila mamka “no necháme si ji” :-).

[Cist dal →]

Nejlepší na příchodu druhého potomka je, že se život nezastaví. Plyne dál ve svém zaběhaném rámci, do kterého drobec prostě zapadne jako kolečko, které sice nikdy nechybělo, ale záhadně vůbec nepřebývá!

Ne že bych teda byla po 3 měsících na 2 děti nějakej odborník Ale takto se nám to zatím zaběhalo. (Uvařte si kafe, je to na dýl.)

[Cist dal →]

No neni kuááásnááá?

Trošku už ten svět vokoukla a konečně shledala, že to tady není tak špatný a není potřeba na všechno hned ječet. A když jo, je vlastně nejlepší zalízt si do šátku a tam si odfrknout. Většinu dne, ať už v něm chrní nebo se rozhlíží po okolí. A lidi áchají :).

Režimek se taky začíná vyloupávat – vstávačka mezi 6. a 7., uspávačka kolem deváté večerní. Mezi tím pár 20-30minutových šláfiků a pár rychlých kojení. Můžete hádat, který z našich dvou kojenců je větší entuziasta do mlíčka :-D. No slečna to neni.

A další novinky?

[Cist dal →]