Minulé Vánoce se prolítla do Čech i na Slovensko, ač ten výhled asi z břicha neměla úplně nejlepší :). Letos jsme se rozhodli necestovat a dopřát si luxus pár dní klidné domácí pohody přizpůsobené maximálně našim nejmladším. Tohle nám problém nedělá. Jsme schopni stejně atmosféricky rozbalovat dárky bez večeře (2011), čtyřiadvacátého a pětadvacátého v pětadvaceti stupních (2012) i jednadvacátého (2013).

[Cist dal →]

No fakt už je to hotovo, dneska už nic nechystáme :-D! Štědrý den je opět tu, užijte si ho v klidu a v pohodě s vašimi láskami.

Jak jsme tedy odpočítali poslední týden?

[Cist dal →]

Tento týden Theuška prorýmoval, v noci toho moc nenaspal a ráno vstával před 6… vůbec byl ten běžný provoz značně kompromitován. Aspoň že ten vláček každé ráno na novém místě ho těšil a aktivity jsme tomu holt přizpůsobili.

[Cist dal →]

Tak jsem se do toho pustila zas. Ale je to nějaké jednodušší, řekla bych.

Jednak jsem oproti loňsku už nasbírala dost slušnou praxi :).

No a za druhé už skoro nic (krom vercajku, materiálu apod. a i to jen tak natajňačku) NEMŮŽU chystat dopředu, jinak by to ani tak malému dítku neštymovalo. Musím hrát překvapení z nového dopisu! Aktivity samotné taky nejsou složitější (spíš naopak), ale mnohem větší díl práce obstarává T. Evoluce prostě :).

Letos nám díky kalendářové nepřízni hned na startu vypadl adventní věnec, zařadili jsme ho tedy jako úkol nula 30. listopadu. Svíčky jsou recyklované z loňska, pouze jsme je polepili čísly a upevnili na talíři barevným pískem. No už jsem viděla horší :-D.

A 1. prosince vyjel na scénu poprvé vánoční vláček. Saně vždy vezou dopis od Ježíška a vagónek malý dáreček. To jsem nemusela dělat, nebylo by to bývalo potřeba, ale rychle se na to zvykne :-D.

Tak jdem na to. První týden (plus mínus).

[Cist dal →]

Věříte tomu, že předškolák údajně položí až 450 otázek PROČ… za den??

Věříme. A ještě víc toho nakecá kolem!

[Cist dal →]

Na české poměry je celkem normální, že tříapůlleté dítko nechodí do školky – i kdyby bylo nakrásně natěšené a rodiče třeba už opravdu museli do práce, v Praze by se zřejmě z kapacitních důvodů “nedostalo” :o).

V Kataru ale “neinstitucionalizované” děti tohoto věku až tak normální nejsou (přičemž nepracujících žen jsou tu hromady). Umístit dítko je možné od 2 měsíců!, běžné je to spíš od roku, roku a půl, ve dvou už víceméně standard. Situace je pak o to složitější, že školku v českém pojetí (systém celý den si víceméně hrajeme, případně chodíme jen některé dny) lze navštěvovat pouze do úderu 4. narozenin. Pak následuje škola s každodenní výukou, ve které už děti mají rozvrh hodin, učí se (hravěji než šestiletí) číst a psát, nosí dokonce domů úkoly a dohánějí zameškanou látku např. v případě nemoci. A tohle nechci – ve 4 letech – už vůbec (za rok se nad tím samozřejmě zamyslíme znova).

Takže máme Theušku doma :). Z toho se mnoha lidem ježí vlasy, ale asi je to proto, že si pod tím nedovedou nic konkrétního představit. Nudí se doma s matkou a zatím ničeho schopnou sestrou? Chodíme aspoň ven? Bojí se dětí? Není pozadu?? Případně si rovnou myslí, že musím být nějaká supermatka s nekonečnou trpělivostí, tavnou pistolí v jedné ruce a organickou kedlubnou v druhé…

Stručná odpověď je ta, že Theuška není “doma” o nic ochuzen a je spokojený. Dlouhá odpověď následuje.

[Cist dal →]

Když sousedi z compoundu vyhlásili na čtvrtek 30. října halloweenskou akci, vůbec jsme neváhali a rozhodli se hned zapojit. Loni jsme na masky koukali jen z balkónu v 1. patře a bylo to pro batole tak akorát.  Letos už to chtělo udělat ten další krok.

“Theuško, jakou masku bychom si mohli udělat?”

– “Vláček!”

Všechno je ale posledního půl roku vláček. Namalujeme si… vláček. Koukneme se na večerníček… s vláčkem třeba? Takže to se snadno řekne, ale hůř udělá! Takovej kostým…

“A co třeba strojvedoucí? Nebo výpravčí?”

– “Vláček radši.”

Takže jsme zagooglili a prošustrovali Pinterest a usoudili, že nic není nemožné :).

[Cist dal →]