Čipy

Bylo nám řečeno, že k implantaci čipu kočce, která jím může být celosvětově identifikována, není zapotřebí žádné operace. Čip má být tak malý, že se dá implantovat injekcí – čemuž by odpovídala i jeho jednoduchá funkce, tj. ukázat číslo, když se přejede čtečkou.

A teď realita.

Přišli jsme na veterinu, kde Bertík výhradně kulí oči na cizí psy a kočky a Kryšpín dělá, že tam vůbec není, abychom tuto proceduru absolvovali. Paní doktorka oběma na krku vystříhala do kožichů na krku nevkusné kolečko a vytáhla jehlu. Bejt pro mě, už mě tam nikdy neuviděj. Dovnitř (!) by se totiž vešel hrot každé standardní vidličky.

Albert to měl na 3x, před třetím pokusem mu to doktorka musela umrtvit – pro čtvrtý pokus by ho už museli uspat normální anestezií. Kryšpín se dal udržet, ale asi minutu v kuse, kdy “jehla nemohla projít tou hroší kůží” hlasitě kručel.

Je to docela krutá procedura, ale kluci dodatečně nevykazují žádné následky – tedy kromě té plešky na krku. Albert vlastně už jednu takovou kdysi už měl – noo, tam dole. A taky zarostla