Naše prázdniny – září. Babí léto v Praze, Slovensko a zápis do 1. třídy

Na začátku září za námi konečně dorazil Ivan! Stihli jsme toho za 3 zářijové týdny ještě poměrně hodně, i když ten společný čas zde vždy utíká nezadržitelně, jeden přesun střídá druhý, pořád se něco vybaluje a zabaluje, studují se mapy a na řadu přicházejí už jen opravdové priority.

Hned den na to k nám přijela první návštěva! Tu noc nás doma spalo 10 a ověřili jsme, že bychom celkem v klidu ubytovali ještě nejmíň dva navíc :). V neděli jsme se pak všichni vypravili do Mirákula. Malá letní bouřka na konci dne nám s touhle rodinkou z Obory nemohla zkazit náladu.

Udělali jsme si výlet na dojezd loňské výstavy k Večerníčkovému jubileu.

Okoukli jsme i všechny ostatní expozice v zámku, ale z nich děti zaujaly, kromě ukázky elektrických vláčků, které se sem nastěhují v interaktivní výstavě příští rok, tak akorát ty “šmoulový boty” :-D.

Neměla bych zapomenout zmínit, že jsme sem všichni vyjeli na kolech a koloběžkách, k čemuž normálně v Kataru není nikdy a nikde příležitost.

V pozadí hokej! A v popředí zatoulaná sousedovic kočka, co zabavila Theušku na celý den :). Kočky on miluje. A tahle se nechala nakonec vozit i na klouzačce :-D.

A druhá rodinná návštěva přijela dokonce na 4 + 3 kolech :). Je to vždycky velká klika, když se sejdeme v Čechách ve stejnou dobu!

Poslední české dny – babí léto jako vyšité. Sluníčko, teplo, jen dech podzimu začíná být mírně znát.

Ještě krátká zastávka v Liberci, kde jsme se konečně dostali i na znovuotevřenou bobovou dráhu. Jela i Sárunka! A vůbec se teda nebála.

Theuška: “Maminko, bojíš se?”
– Ale trochu jo.
“Ale to nemusíš! Seš přece připásaná a máš brzdu!!”

Takže tak. Ve 30 km/hodinu jen to sviští.

A to už jsme o 600 kilometrů dál – v Prešově! Zrovna jsme dokončili prohlídku místního solivaru.

I na šarišský hrad jsme celý ten náš cirkus vytáhli :-).

Hlavně jsme sem ale přijeli na velkou rodinnou stretávku. Takto pak třeba vypadá guláš pro 60 osob :-D.

12 dětí! Aneb můžete mít před rodinným penzionem třeba 10 houpaček a 20 krabic s hračkami. Nechte je a vyberou si kamení a stavění domečků z klád na podpal :-D. Nejlepší!!

Jen co jsme se vrátili do Nitry, už jsme zase cestovali a zase zpátky přes hranice, ale jenom kousek. V malé vesnici s obrovským kostelem v Bílých Karpatech jsme totiž Theušku zapsali do 1. třídy (školní rok 2017/2018)! Bude sem pak jezdit 1x – 2x ročně na přezkoušení a pro vysvědčení, jinak se bude učit doma, t.č. v Kataru.

Ve vesničce jsme si dali i oběd. Meníčko s polívkou “naberte si, kolik máte chuť” a v salonku připraveném “pro faráře”, kterých přišlo 12 :-D.

V Nitře nás teprve dohnal opravdový podzim.

Přeháňky, mikiny, kaštany, listí… x-)

A veliká radost z toho všeho.

Po 3 měsících se loučíme s prázdninami a vyrážíme se zase trošku ohřát, vstříc novým dobrodružstvím předškolního a rodinného života. Tohle léto se zdálo v některých ohledech dlouhé, v jiných spíš extrémně krátké, ale byl to hezky strávený čas. Díky všem, kdo se s námi chtěli, stihli a mohli setkat, bez vás by nemělo smysl se vracet.