Kempovačka

Na celodenní výlety a výpravy jezdíme celkem často, ale ještě nikdy jsme s dětmi nekempovali přes noc – špatně spali, člověk i na odpolední výlet v parku tahá plné auto krámů, moc se nevyspíte a čůrat chodíte za keříček (v poušti ovšem vhodně situovaný nejmíň kilometr daleko :-D). Ale Theo se toho hrozně domáhal, už si ani moc nepamatuju, kde k tomu přišel. Asi jsme mu to v nějakém záchvatu dobrodružnosti slíbili :). Mezi přáteli jsme rozhlásili, že plánujeme na příští víkend kempovačku na pláži – něco jednoduchého, žádné duny – jenže ve čtvrtek v noci proběhla Dohou brutáááální bouřka, výletu se nikdo ze známých nedomáhal a nám se upřímně ani nechtělo do případné šlamastiky nikoho tahat, takže jsme vyrazili sami. S plným autem krámů. A stanem

Rozbili jsme kemp mezi asi dvacítkou dalších aut kolem třetí odpoledne. Sluníčko, které celý den šajnovalo bezmráčkovou oblohou, už bylo relativně nízko, děti si nadšeně hrály v odlivu, hrabaly jámu na mamuta a radostně pomáhaly s přípravami. Nafukovat matrace, rozdělovat spacáky.

Zapadlo sluníčko, rychle se setmělo a ochladilo se. Ačkoliv pořád běhaly naboso, oblékla jsem jim tepláky a mikiny a v půl osmé spaly ve stanu jako dvě jezulátka.

Theo s čelovkou neúnavně pokračuje v kopání jámy

Sousední auta odjížděla, až zůstala na 500 metrů dlouhé pláži možná 4 auta. Nastal příliv, a tak moře šumělo čím dál hlasitěji a jinak nebylo slyšet ani živáčka. Všichni se postupně ubírali k večernímu vysedávání u ohně a ke spánku.

Ale ochlazovalo se dál, až bylo 20 stupňů :o). Pohodičku nahradil studenej písek, rosa… Neměli jsme s sebou ani hořlaviny (a jak řikám, v poušti žádný klacky jen tak nenajdete :o), ani alkohol a pro sebe ani pořádné mikiny! Nakonec jsme skončili spolu zachumlaní do spacáku a stejně nám do tance dvakrát nebylo. Ivan sice hrdinsky spal dokonce venku pod hvězdami, ale myslím, že toho ještě teď trošku lituje a ráno ve vycházejícím slunci aspoň dvě hodiny rozmrzal (než se spálil na nových, opalovacím krémem podceněných místech :-D).

V 5:15 vylezlo sluníčko, v 6 Sárunka a v 7 Theuška – vyspinkaní a krásně vyhřátí. A překvapení, že se v tom stanu skutečně spali! Na pláži nebylo ani nohy, i všichni ostatní osadníci to vzdali – těžko říct zda dobrovolně, nebo nedobrovolně nebo vůbec kdy :). Oblíkli jsme plavky a dalších několik hodin se věnovali pozorování krabů v (dalším) odlivu, dokončováním díry na mamuta, běháním po pláži a sbíráním mušliček… než se vůbec zjevili první sobotní výletníci. Naprosté soukromí, teplá mělká průzračná voda a to ticho!

Vzhledem k tomu, že to vypadá, že se žádná následná rýmička nechystá a aloe vera dělá, co a kde má, prohlašuji toto první rodinné kempování za úspěšné!