Kdo mlčíš, budiž umlčen

Udělali jsme si výlet do Liberce trošku si zaúřadovat – totiž vyzvednout si oddací list. Pošta otevírá v 8, magistrát v 8.30, budovy jsou vedle sebe (doslova) … v 11 jsme zpátky v Praze jako na koni. A jak už to tak s plány bývá, dorazila jsem v 1, Ivan plán dodržel, protože jsem ho z toho nervního kruhu propustila dřív.

Bylo to tak. Mám doma 2 výzvy na vyzvednutí dopisu z magistrátu (oddací list) s nejzazším datem vyzvednutí 24. 7. Dorazím na poštu, vystojím ohromnou frontu a mile se směju na paní u okýnka. Už teď je z té fronty zpruzená (já decentně taky). “Už jste si to vyzvedla,” povídá. Koukám na ni a říkám, že to není možný, že je to do vlastních rukou a musela bych o tom vědět. Paní na to znalecky: “Tak to se doručovatelka spletla a napsala vám tady špatný datum. Asi to mělo zkrácenou dobu úložky. Já to tady nemám.” říkám si “napsala to špatně 2x na obě výzvy? Kráva.”

Ale oddací list má tím pádem zpátky magistrát. 10 minut před otevřením už je tam fronta aspoň 20 lidí. Stojím a čekám, přečkám i stání za otevřenými dveřmi, kde se úřednice dalších 10 minut hlasitě baví o tom, jaký měly víkend. Překvapivě se mě zhostily s velkou ochotou, prohledaly všechny vrácené zásilky a … nic. Poslaly to se standardní doručovací lhůtou, oddací list má tudíž ještě pošta. Fajn. Neposlali to oni náhodou zpátky poštou?

Vrátila jsem se domů, že zabalíme a vyrazíme – neúspěch nad neúspěch. A že si udělám další volný půlden z práce, abych se takhle nazdařbůh projela po českých zemích a poznala nové úřednice.

Jenže při balení věcí to ve mně chytlo a řekla jsem si, že mi to za další dovolenou nestojí. Napopáté mi na poště zvedli telefon. Jiná paní povídá, že k zásilce mi žádné informace po telefonu nepodá a že ona je taky na přepážce, stojej jí tam lidi a tohle tlachání ji zdržuje (!). Já na to, že chci vědět čistě procesní věc (magické slovo) a paní už kouká do počítače, jestli je možný, že něco poslali zpátky dřív, než stojí na lístečku. Magická odpověď: “To se doručovatelka spletla a napsala vám tam špatný datum. Asi to mělo zkrácenou úložku.” Ha. Jenže tohle už znám a ptám se, jaká může být zkrácená úložka – tak prý 10 dní. To znamená, že by to zpátky poslali už před týdnem, ale původní odesílatel (sídlící 30 metrů daleko) to ještě nemá. Jak říkám – poslali to nejspíš poštou. Nakonec si paní vzala moje číslo (neuvěřitelné!) a že zjistí, co se mohlo stát. Balili jsme dál, protože když jsem tak “zdržovala”, nemůžu čekat žádný štěstí dřív jak za týden.

Po 10 minutách volala paní z pošty zpátky. Zásilku tam MAJÍ a paní na přepážce ji přehlédla! Poslední pokus o záchranu poštovní cti – “Oni vám už napsali na tu doručenku nové jméno a na papírku jste měla staré.” A já na to, že na papírku mi napsali obě, to staré s “dříve”. Omluvy, omluvy, omluvy. “Stavte se tady, přímo u mě, u okýnka 10 a já vám to přednostně vydám.” Závěr: líná huba, holé neštěstí.

Když jsem přemluvila i 70letou hlídačku takové té nově zavedené číslovací vychytávky na pořadí na poště, že prostě MUSÍM k okýnku číslo 10 (chvíli to trvalo a ty vražedné pohledy…), ale oddací list konečně máme. Trvalo to asi jenom hodinu čtyřicet.

Naštěstí jsem si aspoň po 30minutové frontě na magistrátu mohla objednat nejenom novou občanku, ale i pas a řidičák. Až budou (spíš tak o 7 – 10 dní dřív oproti zákonné lhůtě), pošlou mi SMSku – konečně někdo v 21. století, kdo dělá službu veřejnosti. Optimistický závěr