Naše komunitní škola

Termín komunitní škola slyšíte možná teď častěji než dřív (přibližně někde kolem školek v lese, waldorfů a jiných). Je to možný doplněk pro děti, které z jakéhokoli důvodu nechodí do školy a jsou tedy vedeny v individuálním vzdělávání, v užším smyslu ve vzdělávání domácím.

Komunitní škola jsou vlastně rodiči organizované aktivity, které docházející děti společně podnikají. Nebo se dokonce společně něco cíleněji učí, a to buď přímo s některými z rodičů anebo s najatými vzdělavateli. Jednou týdně, dvakrát měsíčně nebo klidně každý den. Důležitá na komunitní škole je, překvapivě :), komunita rodičů a dětí, iniciativa a spolupráce. Jinak si každý jede takříkajíc svoje.

V Kataru jsem předloni objevila skupinu Doha Home Educators, která svou podobu komunitní školy organizuje také. Je do ní zapojeno asi 150 dětí od 4 do 16 let, od podzimu 2015 i my.

Homeschooling není v Kataru velmi rozšířený. Spíše je obvyklé institucionalizovat děti co nejdříve a pak dle zvyklostí jednotlivých zemí. Protože školka je fajn, děti potřebují kolektiv a autority, do školy se chodit stejně jednou musí a do práce koneckonců taky. Nejpozději ale v den, kdy jsou dítěti 4, nesmí v Kataru (nadále) navštěvovat zařízení typu školka, ale musí přestoupit do full-time známkovací domácíúkolové školy.

My ale zas tak nespěcháme, česká legislativa nás také zatím do školy nežene, takže nám současný volný režim rodinného učení a her vyhovuje. Troufla bych si říct i unschoolingu, ale nebudeme dělat ramena s dalšími velkými slovy v jednom článku :). Komunitní škola je každopádně velmi příjemný sociální bonus!

Podzimní co-op byl náš první. Šlo o 7 pondělků věnovaných “škole”, kde si konkrétně 4letí mohli vybrat 2 ze 4 nabízených lekcí. Pro Theušku jsem vybrala Science for Littles (prvouka, dejme tomu) a Little Sporties (tělocvik). Ač sportu má v běžném týdnu myslím si dost a dost, usoudila jsem, že by mu to bylo líto, kdyby viděl děti běhat a na něj by nezbylo :).

Melissa učila děti o lidských smyslech, o míchání barev, o vesmíru nebo o skupinách potravin – vše velmi zajímavým a interaktivním způsobem, jak se na alternativní výuku typu “válení se po koberci” v dané věkové kategorii hodí. Sport je asi jasný :-).

Každý rodič má taky nějaký úkol, na mě vyšlo převádění dětí ráno na první hodinu a pak některých z nich dále na tělocvik. Náhodou ale na mě dvakrát spadlo i “suplování”, ale Melissa mi vše pěkně připravila do krabice a já jsem si to jen ráno prošla a s dětmi jsme to společnými silami nějak prozkoumali :o). Byli zlatí a zapojovali se, což vždycky pomůže :-D.

Fotka z ročenky DHE

Do plánování jarního co-opu 2016 už jsem se zapojila s tím, že nebudu pecka a připravím pro všechny alespoň nějaké experimenty, které má Theuška obvykle rád (anebo walkerů je vždycky dost). Nakonec se nás sešlo 5 “učitelů” na 13 dětí, což je tak silná přesilovka, že jsme se rozhodli udělat to jinak. Rozdělili jsme si děti do 2 skupin a vytvořili 3 “stanice”, na kterých se nám skupiny rotují a v rámci společného tématu něco dělají. Věda – Hra na… – Sport. Došlo tedy i k tomu, že většinu dne nejsem s Theuškou vůbec, to je pro nás nové. Ale zvládá s přehledem, nebojte :). A v mojí hodině dokonce ani nemluví moc česky :-D.

Tento týden jsme třeba dělali Zvířata, to bylo tak fajn téma. Mnohem lepší než Jednoduché stroje minulý týden :-D, kdy jsem v neděli do půlnoci vyráběla dle vlastního inteligentního nápadu soustrojí kladek a navrtávala šrouby do kusu ztrouchnivělého prkna!

Zvířata jsme si představovali na různých habitatech, ve kterých žijí, jak se tam maskují nebo co tam jedí. Taky jsme zkoušeli obrazy ze zvířecích stop nebo vyráběli máslo! Šarvátka o modré lepidlo k přilepení uhodnutého zvířete nebo rozbité vejce jsou už jen takovým úsměvným koloritem lekce pro 4leté děti. Při sportu maloši skákali jako zajíci a létali jako ptáci. Při hře si zase zkoušeli farmaření s malou dřevěnou stodolou a zvířaty a trénovali zvířecí zvuky.

Další asi hodina a půl po skončení lekcí je věnována obědu a hraní venku. Mezi námi dospělými pak diskusím o tom, kde co sehnat, kam s dětmi vyrazit, kde se v obvyklou playtimovou středu sejdeme, jakou knížku si objednat nebo jaké jsou triky na jánevím zavazování tkaniček. Na trávníku v jarním slunci se jde příjemně bavit o čemkoliv.

Školy je to tak akorát, zatím nám stačí. Jsem moc vděčná, že něco takového máme!