Konec školního roku

Ve školkách frčej besídky, ve školách se místo matematiky taky už tak akorát mastěj karty a i my se tento týden loučíme s našimi kroužky. Na příští rok je přitom všechno tak nejisté a tolik přátel už se po létě do Kataru nevrací, že předem raději neplánuji nic a jen doufám, že to do sebe zase nějak zapadne.

V září to taky vypadalo kdovíjak a nakonec se nám ten rok tak moc povedl! Hlavně díky skvělým dětem a jejich maminám.

V pondělí jsme měli poslední zpívánky – fakt poslední poslední. Theuška vystřídal za 3 roky 3 učitelky, prošel si obdobím “netleskám!” i “ty taky nesmíš tleskat!!!”, zapojoval se, začal si zpívat, bubnovat do rytmu i tancovat. Konceptu tohohle všeobecného vedení k hudbě už ale odrostl, takže bude potřeba vymyslet, co dál.

Sárunku jsem zapsala od září (pro nás od října) na stejné zpívánky, i když už zase k nové učitelce. Sice na ně chodí prakticky od narození, ale tyhle už budou jen její.

S Legem jsme se rozloučili už v květnu, to byla Theova testovací jízda v rámci kurzů Doha Home Educators. Zjistili jsme například, že delší story time v angličtině pro něj ještě není. Že ho ani moc dlouho nebaví to lego stavět :-D, ale strašně rád dělá experimenty.

Třeba ten, jak jsme poháněli vlastní lego autíčka nafouknutým balónkem. Nebo stavěli lodě, do kterých nebude v improvizovaném jezírku téct.

A taky hraní s ostatními dětmi po hodině bylo bezva. S řadou z nich se, jak doufám, uvidíme příští rok, všichni jsou to domoškoláci a skupinové vzdělávací kurzíky a pravidelné společné akce by měly běžet dál.

Červen už je pro všechny děti, koníky i další zúčastněné živočichy opravdu krutý, vařej se nám zaživa, takže i tady je na čase ustájit (a přesunout se do pražské Podolanky a Ctěnic), než se na podzim Al Samaria zase otevře. I za těch vlastně jen pár hodin, co tam Theuška od ledna odchodil, je vidět, že líp sedí na koni a stále stejně, ne-li víc, se tam těší! Trénují jak komunikovat s koněm, tak držení těla při držení se jednou rukou a chytání kroužků tou druhou, zatímco kůň (s vodičem) kluše. Později by měla přijít i péče o koně.

Playball každoročně končí velkým bangem – medailovým ceremoniálem a odpolednem her pro všechny rodiče. Theuška letos dokončil program Watch Me At Three, v němž je cvičení s míči a raketami, skákáním, přelejzáním atp. zase o fous sofistikovanější. Když jsem se byla před 2 lety podívat na testovací hodinu, nevěřila bych, že Theuška někdy bude dělat něco na povel, bez jakékoli mojí pomoci (a často i přítomnosti – někdo tu Sáru musí nahánět) nebo že se bude ochotně vracet na značku :-). Konkrétně na playballu je taky vidět, o kolik líp zase rozumí anglicky.

Tady je to taky jasný, v říjnu pokračujeme.

A nakonec jsme se připletli i k poslednímu měsíci gymnastiky. Zase po roce jsem chtěla vyzkoušet, jak by to Theuška zvládal a teda paráda. Koordinátorka nám rovnou nabídla, že jestli chceme, může rok dochodit, což jsme rádi využili. Rozcvička ho v aktuální délce až tak moc nebaví, ale nářadí hodně. Taky se mi líbí, že mají dva mužské trenéry a vůbec je tam spousta kluků oproti jiným gymnastikám, co jsem tak viděla. Oba mají takový zatím se mi zdá zdravý přístup na půli cesty mezi hravostí a koukejte-zamakat.

Gymnastika se s rokem loučila Baby Gym Festivalem – delší hodinou s výhrami (překvapivě žádné cukrovinky) pro děti i rodiče skákající například v pytlích. Také jsem se hrdinně zúčastnila a naštěstí už se tento můj sportovní výkon nedostal na hodinový timelapse záznam, který je celý přístupný veřejně na internetu :-D.

Tak a hurá na prázdniny!