Cestování s malými dětmi

Tak se nám to zase blíží – za necelý měsíc prcháme z Dohy do Čech a na Slovensko, tentokrát na víc než 3 měsíce. Ne že bych byla na cestování s dětma nějaký expert :-D. Ale párkrát už jsme tohle martýrium s nejméně jedním mrňousem absolvovali a pár zkušeností nasbírali. Jak na to teda půjdeme, abychom s sebou vezli Theušku a Sárunku, a ne hejno divokých, rozzlobených vos?

• Předně – nebudeme se předposírat

Strach a nervozita ještě nikdy nikomu dlouhý let nezpříjemnili, takže to prostě naplánujeme jak nejlépe to půjde, (nooo možná se tajně zásobíme nervyobalujícími lentilkami) a ono už to nějak dopadne. Budu to brát hodinku k hodince, každý případný hysteráček zvlášť, vyhnout se hladu, únavě a pak řešit každou situaci až jak přijde. A mezitím vděčnost, že jsme stále na cestě blíž krásným prázdninám.

• Budeme cestovat v noci

Pokud je let delší než dvě hodiny, rozhodně doporučuju letět v noci! Kdybych si mohla vybrat, sáhla bych po letu kolem 8. hodiny večer, ale z reálné nabídky volím 2. hodinu ranní. Zní to šíleně. Ale večer před odletem dáme děti spát brzy a necháme je spát co nejdéle, ideálně skoro do půlnoci. Tím budou mít naspáno nějakých 5 hodin. Dvě hodiny pak cestou na letiště a pobíhání mezi kufry snad vydrží a v letadle pak poměrně rychle odpadnou a usnou. Noční let se obvykle jako noční taky chová, je tedy tma, minimální rušení posádkou. Pak se snažíme letět “co nejdéle” (čili radši si zvolím let z Dohy do Frankfurtu, který letí přes 6 hodin a přistává až ráno, děti se po probuzení nasnídají, převléknou z pyžam, přistaneme a tu hodinku už do Prahy v pohodě doletíme vyspaní; než letět například přes Istanbul a budit je v půli cesty po necelých 3 hodinách).

Cestování “v noci” se nám osvědčilo i při přesunech mezi Prahou a Nitrou (cca 5 hodin) autem. Děti si za celý den vyhrají, večer se navečeří, převléknou do pyžam, nasedáme a celou cestu je klid. Žádné jídlo, čůrání, hry, knížky… Doufám, že letos to bude jen s jednou kojo-přebalovací přestávkou pro Sárunku tak cca v Brně.

• Uděláme si pohodlí

Jelikož budeme cestovat v noci, můžou zcela beztrestně jet v pyžamech, která jsou snad už svojí podstatou nejpohodlnějším úborem pod sluncem (nebo teda měsícem :-)). Boty snadno nazouvatelné a vyzouvatelné. Pro mě volné triko s možností snadného kojení a legíny (fuj). Žádné pásky, skřipce do vlasů ani šněrování na botách.

S sebou budou mít každý jednu měkkou hračku a Sárunka asi i vlastní deku.

No a protože madam cestuje jako miminko a nemá vlastní sedačku samozřejmě jsem si bookla sedadlo se závěsnou dětskou postýlkou, kam ji doufám spící odložím a uvolním si na pár hodin ruce. Postýlky jsou v letadle obvykle maximálně 4, takže je důležité si to zajistit včas.

• Udržíme je pohromadě 

Sára v nosítku, Theo v kočárku. Ten si na letišti můžete vzít obvykle až před samotný vstup do letadla, já ale letos s vlastním kočárkem nejspíš ani nepoletím a spolehnu se na Theuškovy nohy a případně letištní kočárkový erár. Nebo druhé nosítko? :o)

Pro každého z nich mám na ruku “ztracenku” s jejich jménem a telefonním číslem. I když mi kamarádka poradila, že je při takto plánovaných akcích snad i lepší napsat jim jména na ruku rovnou fixkou :o).

• Dáme jim najíst  

Jen jednou se nám stalo, že nám při odbavení INICIATIVNĚ zabookovali dětské menu. Dvouletý Theo tak dostal “místo jídla” hranolky a jakýsi hamburger, tyčinku Mars a chipsy. To by člověk zaplakal! Proto už se vždycky ujišťuju, že dostane normální jídlo, protože z těstovin, bramborové kaše a zeleninového nebo ovocného salátu s houskou se nají rozhodně líp.

Ale na letadlové jídlo rozhodně nespoléhám a vozím vlastní. Nějaké sendviče, tyčinky a ovoce, co se nerozmatlá. Jen jednou se mi ve Frankfurtu stalo, že mě paní na bezpečnostním scanu nechtěla pustit s ovocným pytlíčkem s neporušeným víčkem, ani po jeho proskenování, ani když jsem navrhla, že ho já nebo Theo na místě sníme. Odvlekla nás k šéfovi, který se podíval na mě, na moje (Sárkové) břicho, Theušku a pytlíček a prohlásil, že naprosto evidentním baby food pod 100 ml (byť ne ve skleničce, jak je asi běžnější) se rozhodně nehodlá zabývat a dobrou chuť. Ale radši už si hlídám gramáž.

• Budeme mít rezervu

Časovou: vždycky potřebuje někdo čůrat, přebalit, polije se, má hlad, něco ztratí, nechce ťapat. Zkušenost každodenního hodinového vypravování ven, no.

Outfitovou: jedno kompletní převlečení pro každého z nás + teplá varianta. A velký šátek (nekonečně využití jako deka, podložka, kojící schovka…).

Finanční: cash v tašce, u pasů i v kapse.

• Zabavíme se

Pro Theušku beru tablet s nějakou novou hrou (ještě nevím!), pohádkami s Krtečkem a podobně. K tomu má vlastní dětská sluchátka, která mu dobře sedí na uších a nemůže si na nich vohulit hlasitost :).

Dál mu vezmu asi doplňovačky, které teď doma rád dělá. Jednu vyprávěcí knížku a jednu “čtecí” a pár autíček. To všechno do jeho vlastního batůžku, aby to měl hned po ruce. Myslím, že jeho požadavku, aby tam měl určitě plyšové kvarteto oryxe, medvěda, kočky a velblouda, asi nebudeme moci úplně vyhovět :o).

Se Sárunkou to bude těžší – do letadla jí vezmu jedny do sebe vkládací kelímky, jinak “musí” spát anebo bude ťapat po svých (nebo po mých) sem a tam. Určitě při tom urve k ponošení i nějakou letušku nebo babičku, na to má :-D. V autě to samé, auto nesnáší, takže vyhnutí se řevu připadá v úvahu spaním nebo jídlem :o), ale tam se to dá ošéfovat po všech stránkách flexibilněji než v letadle.

• A přijmeme jakoukoli pomoc

Pokud někde nemusíme stát ve frontě, někdo mi něco může zvednout nebo sundat, přinést – využiju toho! Přednostní odbavení pro rodiny s dětmi a puštění ve frontě na záchod jsou takové moje stálice. A ráda, opakuji ráda, to kdykoli poskytuju rodičům s malým dítětem.

Tak teorii bychom měli, za tři týdny ostrý start. Držte mi 20. června všechny palce!! Ivan si k nám zalítne na chvíli v půlce července a pak až v září a domů to už pak ve čtyřech zvládneme snad hrrrrravě. Prrrrrravda?