Sárčiny první Vánoce

Minulé Vánoce se prolítla do Čech i na Slovensko, ač ten výhled asi z břicha neměla úplně nejlepší :). Letos jsme se rozhodli necestovat a dopřát si luxus pár dní klidné domácí pohody přizpůsobené maximálně našim nejmladším. Tohle nám problém nedělá. Jsme schopni stejně atmosféricky rozbalovat dárky bez večeře (2011), čtyřiadvacátého a pětadvacátého v pětadvaceti stupních (2012) i jednadvacátého (2013).

Pár adventních aktivit a Štědrý den byl tu. Ráno jsme jako první ozdobili u pohádky vánoční stromeček a postupně provoňovali byt svátečními pochutinami. Venku svítilo sluníčko a den poklidně plynul směrem k tajemnému večeru.

Ve 3 hodiny odpoledne jsme ke štědrovečerní “večeři” podávali:

• oplatky (ve formě zavinutých dutých tyčinek z Carrefouru) s medem a česnekem (Ivan. Theo jedl aspoň oplatky)
• zelňačku (Ivan)
• krémovou čočkovou polévku (Veronika, Ivan, Theo)
• bramborový salát (Ivan a Veronika)
• brambora, brokolice a sladká brambora na páře (Sára a Theo)
• halibut (Ivan)
• houbovník (nikdo)

Nejoblíbenější menu roku to evidentně nebude, no Ale všichni se nakonec najedli a mohli jsme přikročit k dalším akcím dne.

Dárky jsem už ráno nachystala do dvou velkých tašek a zakryla je dekou v hostovské místnosti za dětskuvzdornou brankou. Když si Theo volal po obědě s babičkou Haničkou, přišel můj čas. Nenápadně jsem se vyplížila z herny a rychle vyběhla pro dárky, přeskočit bráničku, popadnout tašku (proč tak šustí??), vrátit se pro druhou, vyskládat všechno pod stromeček. Sakra toho je!!! Nikdo ale, zdá se, nic nezpozoroval. Spustila jsem na počítači aplikaci na Ježíškovo zvonění (5,5 minuty ticha a pak zvonění) a nenápadně se vrátila do herny. Babička mezitím dohovořila, nebo jí to Theo zavěsil, ani nevím, ještě teď se potím :-D.

Zazvonil zvoneček. Hodila jsem Ivanovi do rukou kameru. “Natáčej tooooo!” Theo utíkal zkontrolovat, co to je za zvuk a zůstal překvapeně stát u stromečku s dárky. Hned první dárek, který uviděl, začal rozbalovat. Po instruktáži, že ne všechno je pro něj, ale na dárcích jsou překvapivě jmenovky, je začal luštit. První dárek byl pro tatínka. Theo rozbaloval a luštil a asi u pátého dárku jsme si všimli, že kamera nenatáčí :-D.

Sanitka udělala radost. Ale ne tak velkou, jako dráha pro auta, přestože nám u ní trvalo snad 3 dny, než jsme přišli na to, jak ji pořádně používat :).

Sárunka má hrací stoleček, který používá jako chodítko. A tunel, který Theo používá jako vertikální schovávačku :).

A hromada dalších dárků, že se to pod stromeček málem nevešlo.

Po dárkových orgiích jsme si ještě zavolali s druhou babičkou a už se šlo spát. Na hraní bude spousta času další den a další rok. Adventní svíčky ještě pár dní vydrží na náš večerní post-koupací sfoukávací rituál, stromeček možná zažije ještě jednu nadílku mezi pomalu se vracejícími přáteli, ale tyhle Vánoce jsou už prostě u konce. Byly velmi uvolněné, ale stále ještě plné ježíškovského kouzla. Ať to ještě pár let vydrží!!