Hlásit se to musí VI (podzim 2014)

Věříte tomu, že předškolák údajně položí až 450 otázek PROČ… za den??

Věříme. A ještě víc toho nakecá kolem!

Po návratu z Čech si Theuška dosytosti užíval koček. Jednou takhle prohrábl rukou Bertíkovi kožich a nemohl pochopit tu hromadu letních chlupů, co mu v ní zůstala.
“Já jsem ježek!”

Odstíny základních barev je možné trénovat na čemkoli.
“Theuško, jaký máš oči?”
- “Asi zelený. A taky chlupatý.”
?!

Cestou ze zpívánek trefíme na první křižovatce často zácpu.
“Tady je to taky celý vycpaný.”

Aspoň v rámci současných možností má svou malou sestru rád. “Já se nejvíc těším, až spolu budeme chodit.” Zatím ale jenom lezla, a tak jí naskládal na záda hračky a povídá “Tak už seš šnek”.

Na silnici jsme uviděli přejetého švába. Povídám mu, že je mrtvý.
“Od čeho je mrtvej? Někdo na něj včera šlápnul a už nejde?”

Měsíc na obloze se blíží krásnému arabskému půlměsíci. “Proč je toho měsíčku jenom půlka? Vypadá jako sýrek! Někdo ho ukousl. Asi je moc dobrej.” Na to konto jsme se rovnou pustili do probírání vesmíru :).

Strašnej řev se ozývá od našich dětí dost často. Tentokrát Theuška Sárku bouchnul.
“Ukaž mi, prosím tě, jak moc jsi tu Sárku bouchnul do hlavičky.”
- “Jen takhle.” (předvede na mně). “Ale udělal jsem to bagrem.”
Ojojoj. Všichni přežili.

Po poledni sedíme venku a začne se ozývat zpěv muezína z nedaleké mešity.
“Pán asi zpívá, že ho bolí zub.” (To je mi hned jasný, kde zaslechl :-D).
“Maminko, co je to modlení?”
Než jsem ze sebe něco souvislého vydrmolila, už ho to přestalo zajímat. Ale abych se začla chystat, co?

Měli jsme tu taky jednu takovou několikadenní záhadu.
“Co je to batilišis?”
Ať jsem si hlavu lámala, jak jsem mohla, nemohla jsem na žádné takové anglické slovo přijít.
O 2 dny později zaslechnu v jedné ipadové hře: “messy, but delicious!”
Aha!

A co jsme si dali k večeři?
“Potejtovou kašíííí”.

Dobrou apetit!