Nejrychlejší prázdniny!

My to snad napřesrok budeme muset udělat ještě delší, 10 týdnů je totiž máááálo :o), kdo by to byl řek. A na rozdíl od let předchozích byl Ivan valnou většinu pobytu s námi :). Plány jsem vlastně ani neměla velké a úplně prapůvodně jsem žila v představě, že se s malým miminkem stejně nic nedá. Budeme doma a využijeme přilehlých hřišť a parků. S velkým předškolákem jsem ale takový plán musela rychle hodit za hlavu a byl to (samozřejmě) on, kdo udával naopak velmi svižný rytmus tohoto léta.

Vezmu to co nejstručněji!

Začátek se moc nevyvedl. Theuška prozvracel pondělní ráno, já čtvrteční den, Ivan čtvrteční večer a Sára čtvrteční noc. Neletěli jsme nijak líp než ve čtvrtek, žejo, báječné načasování.

Na Slovensku jsme pak strávili dalších 5 dnů. Už tam na nás čekal Sáry rodný list (kvůli Theuškovu jsme v roce 2011 museli ještě o 2 týdny odložit ODJEZD, tentokrát se matrikáři pochlapili), k tomu taky dešťové mraky anebo výborné maliny na zahradě. K velkému překvapení všech (kromě nás) už Theuškovi nebyly loňské gumáky :o) a jedna z našich prvních cest tak vedla do obuvi. V sandálkách by toto léto fakt nedal.

Babiny zahrádka a její tajemství  

Ivan nás ještě dostrkal do Prahy, odbyl si pohovor v potenciální budoucí práci (jednou, možná) a odletěl si užít ramadánové flákání do Kataru.

Já jsem mezitím požádala o osvědčení o státním občanství a český rodný list. Čekací doba 30 dnů…

Hned o víkendu jsem se vypravila do Liberce – no to bylo návštěv! Kromě těch rodinných jsme taky vyrazili do ZOO a do Hrádku sekat trávu na našich latifundiích. Nejzajímavější z celého výletu ale byla pro Theušku generální oprava kanalizace v naší ulici. “Já už ty bagry slyším, jak pracujou!” – věta, se kterou každé ráno vstával. První ranní zastávka tak vedla před dům, kde jsme 15 minut pozorovali, jak bagr boří silnici a dělá díru. “Já se vás jenom zeptám… Vy jste se přišli jenom dívat, nebo budete potřebovat pomoct s tím kočárkem přes stavbu? Tak si pak řekněte.” Sympatičtí pracující.

Utrmácenej po celém dni zařizování dospává na zahradě. Aspoň někomu ten kočárek posloužil. 

To už se noříme do týdne čtvrtého, kdy jsme odjeli na tábor, jak jsme tomu s Theuškou začali říkat. Mnoho maminek, cca 2x tolik dětí, jeden statek s hernami, bazénem a zahradou. Většina dětí aspoň part-timově v šátcích a nosítkách :). Občas někdo spadl do bazénu nebo do jezírka, někdy se nepodařilo děti večer nijak synchronně uspat, tu a tam se nám něco spálilo na plotně, ale bylo to dobrý! A všichni to přežili :).

Další týden jsme odpočívali v Práglu, mamka měla dovolenou. Uspořádali jsme mimo jiné výpravu na Petřín a Pražský hrad, do Království železnic nebo do pražské zoo. Taková ta normální turistika :). Pak mamka s Lenkou odjely na pro ně už asi opravdovou dovolenou do Německa a Jetřichovic a (víc si nepamatuju :-D) a my jsme jeli … no kam jinam než do Obory. Jaký by to bylo léto bez Oborských!

Na Petřín chtěl, šel, ale nevyšel :o)

Bylo to bezvadný, dětí tam bylo průběžně od 2 po 10, prostě cvrkot neutuchající. Grilovačka, výlety, návštěvy, dobrý jídlo, prostě zase pár společných zážitků do sbírky. Doufám, že se nám to letos podaří přenést do Kataru a ukázat jim, zač je toho v písku loket.

Sběr plžíků! 

Dinopark Plzeň. Suchý jsme domů nedošli.

Výlet na kokotské rybníky.

SkyDive Aréna Praha – červenej Ivan na Lubošovo pozvání. 

A už tu máme srpen, herdek! Po posledních několika dnech v Praze otočka v Pardubicích, sbalit a hurá do Dobronic. Na sportovním absolventském kurzu VŠE jsme nebyli pěknou řádku let, s dětmi vůbec. A byli jsme tam s nejmladším účastníkem? Lenka se 7měsíční si to myslela asi taky, ale jenom 2měsíční Davídek byl faktickým vítězem :-). Taky nám pršelo, ale řeka se sjíždět dala, v lese blbnout taky, i jízda na laně byla dost dobrým zážitkem. No pojedeme zas, to už je jasný.

V Mělníku po historické bitvě

Návštěva a obhlídka lesní školky

Mirákulum můžeme jen doporučit! 

Lezecký výcvik už v Dobronicích

Lužnici napospas

Crossová dráha v lese

Odjet jsme ale museli předčasně, protože konečně (po 38 dnech) dorazil Sárky rodný list a s ním bylo potřeba ještě oběhat pár úřadů v Liberci. To jsme sfoukli taky překvapivě snadno, opravdu asi zkušeností se člověk učí. A neočekává moc :-D. Pár srazíků, výlet na Ještěd (kterej nebyl vidět ani když mu člověk stál u paty :-D)… tentokrát ani na ten dinopark nedošlo. Odpočívali jsme a užívali si poslední dny na české půdě.

Protože už zbývalo jen sbalit a další noční jízda na Slovensko. Takhle my teď cestujeme – na noc, pěkně v 8 odjezd, všichni vytuhnou (takže žádné čůrání, chystání jídla, zahánění nudy) a po půlnoci příjezd, přeházet do postelí a pokračovat ve spaní. Začínal nám akorát Agrokomplex. Řeknete si – zemědělská výstava, koho to zajímá? Nebo jsem si to před lety říkala jen já?! Nenene, opravdickej velkej parní vláček, milión traktorů a kombajnů, do kterých se dá lézt, biopotraviny, zvířátka, lipicánská show, projížďky na koních… jo tohle zemědělství můžu a všechny děti odcházely spokojené. 

Alespoň že jsou ty letní dny tak dlouhé! Vstávat ráno v 6 a odcházet s dětmi do postele v 10 je vyčerpávající. Ale aspoň to dává pocit, že jsme ty prázdniny vyždímali na maximum!

Dražovský kostolík

Výšlap na Zobor

A Nitrianský hrad.

Díky všem, kdo nám pomohli si je tak skvěle užít, sešli se s námi nebo s námi strávili i svůj cenný čas. Máme vás rádi :).

Pokud ještě nemáte fotek dost, tady je to kompletní.