Hlásit se to musí (léto 2014)

Než se rozepíšu, co všechno jsme o prázdninách zažili, vyprázdním letní sbírku Theuškových mouder :).

Začalo to slibně. Je zamračeno, prší nebo aspoň poprchává. Theo se postaví uprostřed zahrady, vztáhne ruce k nebi a zvolá: “Já mam rád písek … a bahno!”

Jazykové záludnosti: “A ten míč se jmenuje lokta.”

Proč prší? “Už si mráčky doplnily vodu.”

Já: “Dala jsem ti k postýlce polštář, kdybys v noci spadnul.”
T: “Tak já to zkusím!”
(Žuch :-D)

Sbíral šneky na cestičce k parku a házel je do trávy: “Jsem ho hodil na výlet.” Výuka od prarodičů.

Kdo chce řídit vlak, musí vědět, na co jezdí třeba ten elektrický! “Eletirka. Elekirka. Řekni mně to, ať se to můžu naučit.”

U snídaně si pro sebe žbrblá: “Hmm, tričko jsem si pokydal.”

Taky si tak debužírujete? “Chci zkusit od tebe i tu omáčku s těma kobrama.” (Byla koprová, ne z čínské restaurace :))

Strká klacek do vody jako prut a volá: “No pocem ty ryby!” Jakto, že nic nechytil?

“Dneska jsem strkal toho pejska na provázku.” Děkujeme Matýskovi za svěření jezevčíka Pepína do krátkodobé péče. Byl to zážitek!

“Když je to hnědý, tak je to to kakano.” Sypali jsme mu to jenom kakaem, přísahám!

Mám si vůbec stěžovat? “Já už z vás snad vyskočím z okna!”
Theuška: “Néé, dveřma se vyskočí.” Takže já nakonec zajdu od smíchu, si myslim!