Hlásit se to musí (jaro 2014)

Stálo za zasmání a zapsání!

Sedí u otevřeného počítače a zuřivě ťuká do kláves, než nás zmerčí.
“Maminko, já jsem si musel něco vyřešit.”
-“A co?”
“Musel jsem si najít nějakou informaci.”
Unschooling už má, koukám, dobré podhoubí.

Servírujeme k snídani poprvé bagel.
“To je takovej koláček. Ale vlastně je to chlebík. S takovou dírkou!”

Theo snědl lžíci kukuřice:
“Kde je kukužice? V palečku! Já ji tam slyším!”
– “A co říká?”
– “Nic nežíká. Nemá pusinku pšece.”

Uklízíme v obýváku před večerní pohádkou, na zemi zbyla ještě písmena z hrací podložky.
– “Ty čísla jsou v pohodě. Ty se chtěj taky koukat na pohádku.”

“Šnečku, šnečku, vystrč růžky…
Nic ti nedám!”

Před vedlejším domem parkuje motorka, kterou Theuška často obdivuje.
“Až budu velkej, tak si koupím čebas tu velkou motorku.”

Po večerním kojení:
“Už je to hotový ty mlíčka.”

Po zánětu dutin zbyla už jen velká rýma, která mu bublá v nose.
“Slyšíš, maminko, jak vrním?”

“Jak se žekne anglicky bryndák?”
– “Bib”
“Coooo? Né brindy?”

“Musel jsem ty chlupy zapít vodičkou.”
– Jaký chlupy??
“No ty z toho gaučíku.”
Svědectví naší křišťálově čisté domácnosti

“Theo, this is a bike.”
– “Nene, motorka se žekne motorcycle.”
Přece jen už trošku anglicky umí :o).

Kryšpín lítá v nějakém energetickém záchvatu po bytě.
“Co Krýša dělá?”
– Hledá asi nějakou hračku.
– “Jakou hračku?”
– No nějakou tu svoji chlupatou, jak máme v krabičce u kloboučků.”
– “Aha! Krýšo? Moment!”
Udělá, co by jim na očích viděl

Po výběru peněz z bankomatu.
“Děkujeme, ovladači, že jsi nám dal penízky.”

“Viděla jsi to? Viděla jsi to očima?”

“Proč má Mana Mana pusinku?
Aby mohl manamanovat.”

Sranda to je!