Český občánek

Ani dva roky to netrvalo :D. Už na začátku dubna nám totiž z Brna přišel Theuškův český rodný list a dítko nám i očíslovali, už je to uděláno, už je to hotovo. Další česko-slovenský občan.

Strašně dlouho jsme čekali na potvrzení katarských papírů z Kuvajtu, pak jsme na to dostatečně netlačili, napoprvé to neprošlo a napodruhé už jo. Klíčové červené razítko, o kterém se naše kurýrka vyjádřila: “Raději si to ještě zkontrolujte, razítko není moc vidět. Neměli už dost červené barvy.” No fakt…

Vidět to nějak jako bylo…

S tímto se pak zajde k překladateli, který vše ouředně přeloží (včetně lehce matoucího data narození 15. 5. 1432 :D) a dále se putuje opravdickým páternosterem na matriku Prahy 1, která přiznává občanství dětem narozeným v zahraničí. Hned u třetích dveří jsem narazila na paní zastupující zástup za paní, která to běžně dělá Ta mi všechno zkontrolovala a rovnou mi vystavila potvrzení o českém státním občanství! Nečekala jsem to, mají na to obvykle 30 dnů, ale prý když je to takhle jednoduchý… Má tam pána, co už na to prý čeká rok… Narodil se v Izraeli a ověřit tamním velvyslanectvím podpis jakési osoby vystavující rodný list v roce 1959 není určitě jen tak.  To jsme ještě dopadli dobře.

S tímto balíkem papírů se pak zajde na další matriku, tentokráte dle místa trvalého bydliště (českého rodiče), kde se požádá o zápis o narození do zvláštní matriky. To se provádí v Brně a je to po důkladné kontrole dokumentace vlastně už jen formalita.

Rodný list s rodným číslem dorazil do 30 dnů, jak bylo přislíbeno. Na to záhadně sama od sebe přišla i zdravotní pojišťovna, která si Theuškovo dosavadní “cizinecké číslo” aktualizovala na jeho rodné a rovnou nám poslala i novou kartičku.

Čech jak poleno. A pozvou nás na nějaké to vítání občánků, co myslíte? No dokud nezaplatíme za popelnice, tak to moc nevidím :D.