Mrrrrazivý leden

Nenechte se mýlit, i v Doze je zima! Lednové teploty spadly až k nočním 14 a denním 21 stupňům (plus) a lidi začali chodit v péřovkách! Já jsem zatím ale na lavičkách ruzyňského letiště předváděla konsternovaným policejním hlídkám přehrabání celého kufru, než jsem na sebe do těch nedělních mínus 15 navlíkla 3 svetry, vestu a 2. ponožky a vyrazila na hodinovou cestu do Čakovic. Nejvíc jsem lidem záviděla asi ty rukavice.

Doma jsem po rozmrznutí prohrabala naše nevybalené krabice, v nichž věci leží od stěhování z Modřan. Naštěstí aspoň ty zimní věci jsou pohromadě a když jsem je konečně našla (po rozkrámování celého jednoho pokoje), mnohé jsem si ani nepamatovala. U dalších mnoha věcí jsem se zase opět podivila, proč neletěly do koše, nebo jsme je někomu potřebnějšímu nevěnovali, už při stěhování. Ale tehdy jsme neměli to srdce a dneska tu náladu. Dřív nebo později to ale nějakou generálkou ještě projde.

Zasněžená Praha ale vypadala i přes tu strašnou zimu nádherně. Sníh na polích i střechách, na okapech rampouchy, poletující lehoučké sněhové vločky… mnohem líp se to ale sleduje s horkým čajem v ruce pěkně v teple za oknem, než s lopatou na ranní odklízení sněhu v ruce. I ty pracovní obědy uprostřed dne jsem si s radostí odpustila a hřála se přímotopem pod stolem.

První víkend jsem pak strávila v Liberci u našich. Liberec leží už hodně v horách a krom toho, že je to “nočník Evropy” tady v zimě taky vydatně chumelí a mrzne. A tak jsem po 3 letech vyhrabala lyže a vyrazila do té naší krásné “severské” krajiny trošku se povozit. Kdybychom si na začátku blbě nenamazali (SI ne SE) a nemuseli se vracet, bylo by to ještě lepší. Ne že by mi to teda i potom jelo, ale jedna věc je předvést výkon a druhá si to užít, že… Za celý výlet blýskavým bělostným sněhem jsme nepotkali ani živáčka, zato jsme narazili na několik stád trysko-srnek. Odpoledne pak vylezlo i sluníčko a nebýt dotěrného větru, určitě by došlo i na shazování vrstev oblečení.

Po víkendu ale nastala obleva a Praha se proměnila v jedno velké kluziště. Přes den všechno pěkně odtává do velkých kaluží s ostrůvky sněhu, které přes noc zamrznou. Ráno je pak snad jednodušší dojet na zastávku po zadku, aby měl člověk co nejnižší těžiště a hned zkraje týdne si nezlámal všechny hnáty.

Opravdu doufám, že ten sníh nám ještě chvíli vydrží – už se mi to zdá jako opravdická exotika. Plyn z Ruska už zas proudí, a tak můžeme točit kohoutky doprava a sledovat tu venkovní krásu s knížkou v ruce. Pohoda!