A ozve se volání o pomoc…

Celkem sugestivní, co?

Napadení žralokem, srážka chodce s autem, jen jeden potapěč ze skupiny vyplaval daleko od břehu a volá o pomoc. Co uděláte?

Jeden listopadový večer jsme dokončili nutnou teorii a za necelých 10 hodin poté už jsme byli na cestě na pláž. Nikdo z nás 5 účastníků kurzu řízení záchranných prací (Practical Rescue Management) jsme pořádně nevěděli, co nás čeká, bylo to velké tajemství a všichni ostatní se potutelně usmívali. Věděli jsme jen tolik, že po celý běžný potápěcí den bude docházet k náhodným (a snad jen) simulovaným incidentům všeho druhu. Jak věrným (a tudíž divácky neskutečně atraktivním) – s cákající a řinoucí se krví a vyraženýma očima – se můžete přesvědčit ve fotogalerii.

Cílem kurzu je vytvořit aspoň matné povědomí o tom, co se může na pláži stát, primárně v souvislosti s potápěním. Samozřejmě že v drtivé většině případů by se skutečná situace řídila spíš organicky v neřízeném chaosu a byla by spíš klika, kdyby se v ten okamžik našel někdo se zkušenostmi, případně vůbec někdo, kdo by pomohl. Ale principem není naučit se operovat srdce klacíkem a mušlí, ale na vlastní kůži si vyzkoušet ten stres a nastavit mozek na “chladné” uvažování.

Kéž by to člověk nemusel už nikdy dělat jinak, než takhle “pro zábavu” – a tím je myšleno zábavu přihlížejících, protože nám to tak valnou většinu dne teda nepřišlo. Protože jsme odjížděli s pocitem, že bychom sice těžko někdy někomu skutečně zachránili život, ale nebáli bysme se to aspoň zkusit.

Instruktoři pro nás za celý den připravili 5 scénářů: (Připomínám, že všechno se dělalo naplno “for real”, kromě volání sanitky, kdy na druhé straně byla domluvená osoba, ale s předem netušeným scénářem)!

1. Separace potápěčů pod vodou. Na hladinu se asi 50 metrů od břehu vynořil pouze jeden ze 3 potápěců, vedle něj je ale vidět nafouknutý “blob”, takže minimálně jeden je dole pod ním, třetí snad taky, ale možná je ztracen. Potápeč na hladině zoufale volá o pomoc. Zdlouhavě vypravujeme pátrací tým, voláme ambulanci. Přibíhají nic netušící lidi z pláže s výkřiky “támhle někdo potřebuje pomoc, proč jim nepomůžete?”. Když se konečně k potápěčům dostaneme, zjistíme, že dole jsou oba, ale jeden z nich už nemá vzduch. Posíláme vestu s novou bombou, vytahujeme jednoho z potápěčů v bezvědomí – nedýchá, z pusy mu teče krev (!). Dáváme umělé dýchání po celou dobu tažení ke břehu, u břehu svlékáme vybavení, pokračujeme v umělém dýchání a připravujeme auto k odvozu na domluvené místo, kam může dojet i sanitka a pacienta převzít. Nakládáme pacienta do auta, společně s jeho buddym a odvážíme do nemocnice. Délka trvání asi 25 minut.

2. Hluboká řezná rána na ruce (o čepele podvodního scooteru na břehu). Provádíme první pomoc, voláme sanitku. Připravujeme přepravní auto, zatímco přiběhne rozzuřený majitel scooteru a nadává, že mu ho ukradli, rozbili a ještě celej zakrváceli. Nakládáme pacienta do auta a odvážíme. Délka trvání asi 13 minut.

3. Žralok a infarkt. Nedaleko od břehu se objeví velká žraločí ploutev, výkřiky, panika, krev! Odháníme žraloka a taháme lidi z vody, 2 z nich jsou naši potápěči. Jeden z nich má ošklivě pokousanou nohu, poskytujeme první pomoc a voláme sanitku. Jeho buddy si stěžuje na bolest, která mu vystřeluje do prsou a levé ruky. Informujeme sanitku, že poveze pacienta s tržnými ranami na noze a ještě jednoho s podezřením na infarkt. Pro toho musíme narychlo sehnat další auto, které se nám nakonec zasekne v písku. Délka trvání asi 10 minut. Akce s křikem a žraločí ploutví zastaví s úžasem pár kolemjdoucích, děti se ještě chvíli bojí do vody. (Dřevěnou “žraločí” ploutev má samozřejmě na zádech přivázanou jiný potápěč).

4. Srážka člověka s autem. Příbíháme k autu, pod kterým leží zakrvácený člověk s nohama uvěžněnýma pod koly auta. Z nohou mu stříká krev, nedýchá, nebije mu srdce. Řidič auta si vyrazil oko (fuj!), je zmatený a v šoku. Průběžně usíná. Poskytujeme oběma první pomoc, sražený potřebuje kompletní resuscitaci. Voláme sanitku, nebo vrtulník – sanitka je na cestě. Tentokrát potřebujeme dvě transportní auta, řidič je připraven k odvozu dřív, a tak se rozhodujeme ho dřív i odvézt (za což si vysloužíme velkou kritiku). Za pomoci snad 10 lidí nakládáme sraženého do druhého transportního auta, pokračujeme v resuscitaci a s otevřenými zadními dveřmi drncáme pískem (pro upřesnění všechna auta jsou offroady). Délka trvání asi 30 minut.

5. Výbuch tlakové lahve – grand finále na závěr. V pátek odpoledne se pláže plní lidmi, zvlášť na tak frekventovaném místě, které bylo pro kurz vybráno. Poslední “show” teda přilákala troufám si tvrdit stovky lidí a desítky aut. Ale od začátku. Ozve se výbuch, objeví se kouř a křik. Na místě leží v bezvědomí dvě osoby celé od krve. Všude se válejí kusy něčeho. Voláme záchranku, která není momentálně k dispozici. Ošetřujeme nejhorší rány. Přibíhají první lidi, zastavují první auta. Vysvětlujeme, že se jedná o cvičení, ale pokračujeme v úmorném tempu v záchraně. Zastavují další a další auta, srocují se další lidi. Každý je ochoten pomoci. Přibíhá novinář a kameraman, lezou do scény, vyptávají se lidí, překážejí. Dáváme jim prohlášení (tím se je dokonce podaří odtáhnout stranou tak, že prošvihnou evakuaci první oběti). Kolem se srocují další lidi. Evakuujeme i druhou oběť. Auta zastavují až za rohem a vracejí se. Ukončujeme akci, ale diváci setrvávají a průběžně k nám přistupují s vystrašenými obličeji “A jste si jistí, že jim skutečně nic není, že to bylo jenom cvičení? Vždyť se vůbec nehýbali!!! A my jsme opravdu slyšeli výbuch!” Bohužel už naši dva poslední herci vylezli z aut odmaskovaní, jen s minimálními stopami krve, a tak trvalo ještě aspoÁ 10 minut, než se dav rozpustil (sledoval i naše závěrečné focení a shrnutí dne).

Ufff. Fakt se těším na příště, až si tohle všechno užiju jako divák (nebo herec