If You’re Happy And You Know It, Clap Your Hands

Konec školního roku je tu a máme tu prázdniny! Ale s nimi si kromě plavání dává pauzičku taky naše druhá oblíbená aktivita – zpívánky “Songs & Stories”.

Vůbec nemám představu, jak probíhají různé zpívánky a Yamahy v Čechách, tak budu ráda, když se někdo také podělíte!

“Naše” zpívánky vede jedna mladá učitelka školkové hudební výchovy. Sama má dvě děti a její mladší dcera (2,5 roku) se jich také účastní; dalo by se říct, že to je nejzkušenější pěvkyně :-D. Celé prostředí je velice domácké – Alma má vyklizenou část obýváku, kde je natažený koberec, ve středu stojí několik krabic s hudebními nástroji a kolem nich velké měkké polštáře. Ideální “připravené prostředí”!

Je možnost se přihlásit na jednu ze dvou čtvrtečních hodin – od 9 a od 10.30. Dříve nám to spánkově vycházelo na tu pozdější, dneska už preferujeme spíš tu dřívější – ale už kolikrát se stalo, že ji třeba T. zaspal a stačilo zavolat a vrátili jsme se zase ten den do pozdější skupinky. Všechno je to o dohodě.

Dětí je ve skupině maximálně 10, ale bývá nás tam vždycky míň – teď před prázdninami už to běžně bylo třeba ve čtyřech. Je pravda, že čím jsou děti starší, tím je lepší, když je jich víc (i když se to někdy pro všechno to lítání, skákání, točení, mlácení a trianglování vymkne z ruky :-D).

Každá hodina má nějaké téma a podle toho jsou vybrané písničky v první části, související aktivity a rekvizity. U nechodících dětí je tato část fakt dobrá rozcvička i pro mamky! Bez ohledu na aktuální téma se úplně na začátku zpívá písnička, ve které se všechny děti postupně přivítají. Následuje písnička o počasí “What’s the weather, what’s the weather, what’s the weather, everyone…”, po které děti odpovídají, jestli ukazovaný obrázek odpovídá aktuálnímu počasí :). V zemi, kde jsme na okno pověsili za 7 měsíců mrak jednou a deštník nikdy, je to ale spíš formalita :-D.

Po tématickém bloku zakončeném pohádkou (kdy většina dětí ani nedutá), následuje “Lucky Dip” – čili losování písniček z pytlíku. Jakou já jsem měla radost, když to Theo jednoho dne taky pochopil! Vytáhnout jednu kartičku, podívat se na ni ze správné strany a podat ji paní učitelce.  (Losování je teď už nějakou dobu jedna z jeho nejoblíbenějších aktivit. Stačilo vzít prázdnou krabici od papírových kapesníků, nastříhat z tvrdého papíru čtverečky a polepit je samolepkami!).

Rozlučkovou písničkou pak hodinu ukončujeme, někdy dřív, někdy přetahujeme – hlavně podle nálady dětí. Někdy ještě posedíme u kafe (džusu :-)) a sušenek a jedeme domů – ideálně uspat tu utahanou drobotinu.

My máme zpívánky prostě rádi. Děti, tleskání, skákání, zvířecí zvuky a vůbec celé to pozitivní hemžení. Na poslední hodinu jsme donesli paní učitelce květinu. Gentlemani to tak prostě dělají.

Už aby bylo zase září!