Dvanáct měsíců

Neboli rok.

Neboli to snad není možný! Každej to říká a helemese jaká je to pravda.

Ten krok k samostatnosti na přelomu prvního roku je něco mimořádného. “Theo, jak jsi veliký?” Natáhne ruce nad hlavu a Ivan mu zafouká na odhalené bříško. Theo se směje. “Theuško, ukaž, jak jsi veliký?” Natáhne ruce nad hlavu, ale tryskově je stáhne dolů a kryje si bříško s obrovským výbuchem smíchu, jak to vymyslel! Mě přelstíte jenom jednou :-D.

Je vidět, že si nejenom spoustu věcí pamatuje, ale taky že dokáže spoustu nových odvodit. Pokud se takhle dají otevřít přivřené dveře, tak se takhle dá otevřít skříňka (nojo, je to tak!).

Umí se sám najíst a napít. Dneska poprvý vzal voskovku a načmáral s ní něco na kus papíru. Včera vybral z krabice dva stejné činely a zbytek večera s nimi mlátil jeden o druhý. Balónek na šňůrce stáhl od stropu až do ruky. Hlavička jede na plné obrátky, stejně jako šikovnost ručiček a nožiček. Tolik je toho třeba ještě objevit! Připravit ke startu, pozor….. druhý rok :-).

Aktuální míry a váhy:

• 7370 gramů – takže ten idealizovaný trojnásobek porodní váhy nakonec skoro má :-))
• kolem 76 cm
• zuby: 4

Poprvé…

• vylezl sám z kočárku (myšleno nikoli po hlavě :-))
• na houpačce a klouzačce
• krvavý pád (z jednoho stoje se podklouzly nožičky, hlavka cvakla o podlahu, spodní zoubek se zakousnul do horní dásničky a už tam byla kapička)
• jedl v židličce
• snědl sám celý banán a švestku

Co nového umí?

• skřípat zubama (njn, výhoda “protizubů”)
• ťapkat kolem nábytku
• slézat z gauče a postele
• házet předměty do dálky a na cíl
• “schovávat se” – např. plenkou si zakreje obličej a čeká na “Kde je Theuška?”, než se s vítězným úsměvem ukáže. Roztomilý!
• sedět bez opory
• berany duc!
• pít brčkem

Co má rád:

• houpačku
• hraní na balkóně
• tahání hraček jako autíček (Tatrovka už je na wishlistu!!)

Co nemá rád:

• utírání pusy po jídle
• když je maminka z dohledu
• běžící vysavač a napouštění pračky
• koupání na zádech (asi že se tak nedá vytahovat špunt :-D)

První dítě, první rok – neexistuje větší adrenalin, větší životní lekce a větší  zábava! Už nikdy neporoste takhle rychle, už nikdy se za tak krátkou dobu nenaučí tolika novým věcem. Bude vás vůbec ještě bavit číst o jeho pokrocích každý měsíc? Určitě to časem “zobčastníkujeme”, ale proteď… mě to ještě stále baví psát. A že je stále o čem, tak zase za měsíc čau!