Když dům obchází smrt

Je to už dávno – bylo mi 12, ségře 10…. tátovi 38 a mamce 35, když jsme si pořídili malé černé chundelaté štěně, co mělo strážit nás, náš dům a všechny jeho poklady. Zatím se ale s námi akorát honilo po zahradě a s radostí učůrávalo v obýváku na parkety a kousalo, co bylo v dosahu (nebo se do něj dalo popostrčit)

Nejradši vzpomínám na to, jak Goro obíhal jak do zadku střelen zahradu, ryl čumákem v písku, co se z něj betonovalo, skákal do sněhových závějí a porážel všechno, co mu stálo v cestě. Taky jak dolní prosklená tabulka dveří na zahradu byla od jeho věčného nahlížení s přitisknutým čumákem nonstop ušmudlaná. Jak radostným štěkáním vítal svoje lidi kdekoli v okruhu kilometru a vrčel a zlobil se ožraly, co se plížili kolem plotu v pozdních nočních hodinách, nebo na kočku, co se na něj chodila z bytu koukat. Jak se nechal chodit drbat za uchem a ocas si mohl uvrtět.

Fotka z letošního léta, už se šedivou tlamkou, celej říčnej nás přivítat

Goro už nemůže hýbat nohama. Přední má roztažené před sebou, jako by právě upadl a už s nima sám nemůže hnout. Zadní ho zradily ještě trošku dřív. Posledních pár dní už nemůže ani sám zvednout hlavu. Natož se najíst. Mamka ho chodí několikrát denně krmit a když je zima, zakrývá ho extra dekou. Strašně zhubnul, je z něj zase malé bezmocné štěně. Nikdy jsem neviděla zvíře ani člověka v takovém stavu – možná tak neonku, co se přimáčkla kamenem ke stěně akvárka…

Veterinář by řekl, ať mu to už ulehčíme. Že se jenom touhle malou injekcí zastaví srdce a bude konec. Jenže komu se tím co ulehčuje?

Na Goráska je žalostný pohled. Stejně ale bylo v sobotu jednodušší si k němu sednout a hladit ho po hlavě, než se mu vyhýbat a “ulehčovat si to”. Podložit mu hlavu, sundat obojek a známku, které celý život nosil. I když už v neděli večer skoro nedýchal.

Mamka ho dál chodí kontrolovat a pokouší se ho krmit, i když už Gorďa nechce. Táta mu slíbil krásné místo s výhledem na Podještědí. Jsem smutná, že je konec, ale ráda, že o něm nerozhodujeme my a že měl (snad) hezký život.

—

Goro umřel v neděli v noci.