Léto v Česko-Slovensku II. – Kde jsme všude byli

Nejjednodušší je pro nás letět do Vídně, let je přímý a trvá pod 6 hodin. Theo skoro celou cestu prospal, joo, to byly ještě časy… Z Vídně je to pak necelé dvě hodiny autem do Nitry, kde konečně začalo seznamování s rodinou.

Theo s babinou (3 měsíce)

A bezmála 5 měsíců!

Pohodové odpoledne na zahrádce. S tetou Erikou, strejdou Marošem, sestřenicí Veronikou a bratrancem Matěm.

Z Nitry jsme se poté vypravili do Čech. Tahle cesta se Theovi líbila už o dost míň, jeli jsme těch cca 500 kilometrů skoro 10 hodin kvůli přestávkám a poslední asi 2 hodiny už byl hodně mrnčavej. Navíc celou cestu lilo a v malinkým Swiftíku se nedalo hnout. Fakt díky nebesům za nápad udělat si zastávku v Brně u známých.

Pak jsme jeli na rychlou návštěvu za Janinkou a Petrem a hlavně jejich úplně malinkou Em, které byl tou dobou týden :). Krásná malinká holčička a šokující připomenutí, jaký rozdíl udělají necelé 3 měsíce. (Fotku bohužel nemáme ani z našeho dalšího setkání, kdy jsme opět měly plné ruce dětí… ale stejně stokrát škoda!).

Hned následující víkend se jel Theo ukázat prababičce a celé liberecké rodině. Podařilo se domluvit se na oběd, kam skoro všichni dorazili, a bylo to strašně příjemný. Theo je po 16 letech první miminko a po víc jak třiceti první kluk :-D.

U babičky jeřmanické – první pravnouče/k

Všichni u oběda

S mamkou alias babičkou Haničkou – první vnouče/k

Opravdu odpočinkových (tj. statických) pár dní jsme si užili u Luboše s Ájou, ostatně jako obvykle… O dvou starších dětech jsme celé dny v podstatě nevěděli, lítaly po zahradě a užívaly si léta, babičky a bratránka… Nejmenší Maruška zas andělsky spí a nebýt občasného nespokojeného křiku kvůlivá zubům, tak o ní člověk taky neví a nejen že si ty zuby vyčistí opravdu v klidu, ale ještě má čas si dojít nakoupit nebo (považte) na manikůru! Jako fakt to takhle jednou bude i u nás??

Spokojenec obklopenej dětma. “Maminko, Theo – to je jako z tý Kouzelný školky, viď?”

Hlídají maminky: výlet na Býkov

Hlídají tatínkové: siestaaaa

Na konci července se pak Ivan vrátil do Kataru (do Ramadánu, do vedra, do prádelny…) a nás nechal v Praze. Velice krátce po tom se Theovi zkazilo to spaní, což mě teda nejdřív docela převálcovalo, ale nakonec… zvyknout se dá na všechno. Fakt že jo :). Na chvíli nám přijela vypomoct mamka a já jsem se pak rychle zaběhla do čím dál pravidelnějšího režimu hraní, uspávání a procházek v krásném čakovickém parku. S Lenkou jsme nakonec i zvládly vyrazit do pražské zoo a jednou i ke kamarádce na opačný konec Prahy.

S tetou Lenkou

S babičkou Haničkou v Praze

S losem v Zoo Praha – toho jsem ještě viděl

… ale Válečka už néé

Po Ivanově návratu, posunutém kvůli stále nevydanému rodnému listu, jsme pak zvládli rychlé kolečko Liberec, kde jsem se konečně stihla vidět i se svými super kamarádkami, Úřad práce (2x), sociálka, moje firma a nákupy, než jsme to po dvou měsících opět obrátili směr Nitra.

Tatínek se nám vrááátííííl, jupííí

Bylo to dlouhý léto, na mnoha místech, v měnících se podmínkách, ve shonu, ve stresu. Ale Theo si ho užil s rodinkami, novými malými i velkými kamarády, v zeleni a na sluníčku, který ho nesežehlo na uhel, takže za to všechno jsem vděčná.

Můj speciální dík patří všem, kdo nám pomohli se zařizováním, vypůjčili různé vybavení nebo jakkoliv jinak pomohli: mamkám, Marošovi, Lence, Blance, Áje a Terce.

A celou fotogalerii najdete zde.