Doktorka s kalkulačkou nám dejchá na krk

Theo se narodil s celkem slušnou porodní váhou 2 500 gramů, která možná ale byla částečně ovlivněná 2 litry tekutin, které do mě v rámci zastavení porodu napumpovali. Ale pak přišla žloutenka, která z přirozeně spavého novorozence udělala nevzbuditelnou Šípkovou Růženku. Každé krmení jsme strávili 90 % času buzením, což bylo vyčerpávající, ale po návštěvě laktační poradkyně se i to částečně zlepšilo (není to jen tak “umět” dítě šetrně probudit).

Nicméně po 8 dnech skončil Theo na 2 220 gramech a pod hranicí “povoleného” 10% úbytku.

“Musíte začít dávat umělé mléko,” znělo doporučení doktorky bez mrknutí oka. Zatmělo se mi před očima a přistihla jsem se, že odmítám dál spolupracovat. Kromě té spavosti se totiž v mezičase tak poslední den a půl krmil krásně. To ji jako nezajímá? Měla jsem za to, že prostě teď už potřebujeme jen trochu víc času a dožene to.

“A má silnou žloutenku,” usoudila pohledem, “tak si ho tady rovnou necháme”. V duchu jsem jí usekla hlavu.

Trvali jsme na krevních testech, přece ho nenecháme svítit jen tak pro nic za nic. Testy na žloutenku ale proběhly a vysoká hladina bilirubinu se potvrdila, a tak jsme s fototerapií (“modrým světlem”) nakonec souhlasili. Samozřejmě za předpokladu, že mě přijmou s ním. Dál jsem trvala na tom, že žádný umělý mlíko dostávat nebude a basta. Vyndávali jsme ho na kojení po 2 hodinách a pak dokrmovali stříkačkou, aby se minimalizoval čas, kdy byl v nemocnici a nebyl pod světlem. Jenom společný efekt krmení a světla má totiž smysl.

Na fototerapii (27. 4. 2011)

Už po 13 hodinách byly hodnoty bilirubinu hluboko pod hranicí nutnou pro propuštění. A domů jsme se vrátili s váhou 2 318 gramů – přibírání se skutečně nastartovalo. Nic proti lékařské vědě, ale věřím, že z velké části je to časová shoda. Theík začal být ještě víc vzhůru a čím dál líp se krmil. “Dítě s očima” jsme mu začli říkat :-).

Doktorka si nás pozvala za 2 dny (není nad šibeniční termíny!!) na převážení. Moje nervy! Zvážila ho, vytáhla zase tu svoji kalkulačku a dopočítala se na výborný přírůstek 39 gramů na den na 3 dnech (plně kojené děti by měly přibírat 20 – 30 g denně). Uspokojila se a o umělým mlíku už nepadlo ani slovo. Začla mi dokonce mazat med kolem pusy, jak mě obdivuje za moje odhodlání a že je velkou příznivkyní kojení. Kdyby nekecala.

Ale povolila nám řetěz a pozvala si nás až za 2 týdny. Dost se nám ulevilo, i když víme, že už to bude dobrý, i když to bude střízlík po tátovi a ani na 5. percentil to nejspíš jen tak nedotáhnem. Půjčili jsme si dětskou váhu a každý druhý den Theíka převažujeme. Za prvních 8 dní po propuštění přibral 220 gramů, za 12 dní 350.

Každá váha váží jinak, ale zítra už bude i na váze v ordinaci i na té její kalkulačce vysoko nad svou porodní váhou. Tipuju tak 2 700. Vsaďte se :).

A domácí fototerapie. Mnohem příjemnější