Šumavo, Šumavo!

V Kataru se nedá sehnat chleba, který by nebyl toastový, sladký nebo s miliónem roztodivných ochucovadel. Jenže my máme chleba moc rádi, nejvíc Šumavu a kmíňáky – čerstvoučké a křupavé, slané a lehce dokysela. Prvně jsme si něco takového zase po 3/4 roční abstinenci dopřáli ve vídeňské jídelně Golden Tulipu minulé léto a to vám byla absolutní delikatesa!

Chvíli jsme uvažovali, že si koupíme domácí pekárnu – takovou tu friťák připomínající mašinku, co se do ní nasypou všechny chlební (buchtové / marmeládové! / karbanátkové!) ingredience, nastaví se čas dopečení a ráno to na vás čeká čerstvé a hotové. I teď nás ta myšlenka občas přepadne, ale většinou ji zase rychle zaženeme s tím, že další “robot” do baráku nepotřebujeme. A kupujeme dál celozrné bagety, které jsou jediné univerzálně použitelné.

Ale pro jednou jsme přemohli obavy a zkusili si chlebík udělat sami doma v obyčejné elektrické troubě podle receptu doporučeného na internetu :).

Je to teda na dlouho a pořád se kolem toho člověk musí motat. Ale, světe div se, vznikne z toho v našem případě sice málo nadýchaný (ale to bude asi zas klasický problém sušeného droždí), ale velmi dobrý a i na české chlební poměry poživatelný produkt k sobotní snídani. Voní nám to teď tady kváskem a kmínem a vůbec úplně nádherně. Nebýt půlnoc, zblajznu to hned