Srdíčko! (8. týden)

Ivanovi jsem dovezla zprávu prostě tak, že jsem na něj při vybalování vytáhla fotku z ultrazvuku. Chvíli na ten černobílý obrázek (s šiškou, že) koukal, co to je, a pak se rozzářil a prohlásil “potvorák!” A pak celý večer chodil a ukazoval 12 milimetrů mezi prsty.

To je to hlavní! A to první, co napoví, zda se to tam uvnitř děje dobře :).

K doktorovi jsem šla překvapivě nervózní, myslela jsem, že to mám celý na háku, neovlivním nic, tak proč se strestovat. Ale předchozí noc a hodinové čekání v ordinaci mě trochu rozložilo. Takže než doktor prohlásil “já už to vidím, to bude dobrý”, nebyla jsem schopná inteligentně zodpovědět ani jeden z jeho dotazů na Katar a náš život tam. Mám to v kartě, jako diagnózu. Haha.

Koukli jsme se pak spolu nejdřív na obrázek a pak “živý přenos”.

“Jeden vitální plod, skoro 12 milimetrů, srdeční akce, podívejte.”

(Nevidím.)

“To hemžení”…

“Aha!”…

“No od centimetrovýho miminka, co čekáte?”.

Taky pravda :-).

Navíc, když ještě vypadá jako šiška! I když prý ta “skorohlava” je další známka, že všechno postupuje, jak má. Velice uspokojivé zprávy. Akorát ta cesta bude ještě dlouhá… a to nemyslím jen teď letadlem do Dohy.

Ivanovi jsem dovezla zprávu prostě tak, že jsem na něj při vybalování dárečků vytáhla fotku i z ultrazvuku. Chvíli na ten černobílý obrázek (s šiškou, že) koukal, co to je, a pak se rozzářil a prohlásil “potvorák!” A pak celý večer chodil a ukazoval 12 milimetrů mezi prsty.

“A můžem se na to opít? … Teda můžU?”

“A můžu ti pak říkat slon?” Haha.

“Nemůžeš!!!”